Kavárna v Kutné Hoře, pod chrámem sv. Barbory, lákala v první den Nového roku snad každého kolemjdoucího k zastavení. Vůně čerstvě namleté kávy malými okénky tajuplného domečku se linula po staré kamenné dlažbě a příjemně šimrala pod nosem . ). 

Ani Jou s Eli a Simi - známí štamgasti svého oblíbeného plácku, toto novoroční pozvání neodmítli.

V příjemném zákoutí, kde si raději předem rezervovali místa v retro křesílkách u kulatého stolu právě poblíž pultu, odkud lze sledovat presovanou rozverně bublající kávičku ve skleněných baňatých kávovarech přímo před očima, bylo jejich top místečko.

Zrovna míjeli odcházející skupinku a mohli se uvelebit. 

„Tady to dneska frčí“, chválila paní vedoucí novoroční účast, a ještě s několika mladými servírkami v plném elánu roznášela sladké delikatesy natěšeným hostům. 

 

Posezení bylo vždy famózní ale tentokrát předčilo veškeré vzpomínky časů minulých**

Eli opakovaně nevěřila,  zda se jí to všechno jen nezdá, nebo se opravdu Zázrak děje...?! 

Pokud by tak vnímala pouze ona, mohla být smysly ošálená. 

Ovšem, když to samé říkal i její muž, který více nohama na zemi,  - situaci umocnil :).

Kéž souznění trvá věčně!

 

Ne náhodou, se v té době na Eli strhla lavina dotazů. Jaké, že to objevila „kouzlo“, co ji přináší tu zázračnou proměnu Bytí?

Moc ráda by ve své přirozenosti sdílela a všem potřebným předávala know-how  : )

Ale brzy narazila!! 

Vždyť i jí – tolik výřečné – najednou docházela slova.

Proč to samé, co zafungovalo u ní jako „Záblesk“,  už stejným způsobem nefunguje druhým? 

Vždyť od samého začátku věděla, že to je ONO, cítila obrovský „přesah“, ani na okamžik nepochybovala, že  Božství použije cokoli, třeba i duhovou kuličku nebo jen sklíčko,  a  „něco“ skutečně význámného se začne dít... 

 

Vlastně od začátku k tomu svému Objevu přistupovala s naprostou důvěru. Nepátrala v recenzích, co na to druzí.  A za to, že naprosto důvěřovala Božství byla obdarována víc než si dovedla představit.

Až mnohem později se dozvěděla, že s lidmi, co nepotřebují mnoho pragmatických důkazů o zákonitostech Duchovního světa, protože to nějak vnitřně cítí - jakoby byli zasvěceni, a právě s nimi  je počítáno úplně nově a jinak a jinde... 

Ostatně jeden z apoštolů - nevěřící Tomáš měl také kdysi mnoho otázek... Zbytečně pátral po minulosti a budoucnosti, místo, aby zjistil v jaké úžasné přítomnosti se ocitl. Je takovým prototipem skepse a pochybností. 

Možná všichni časem pochopí Ježíšova slova: "Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili."

 

 

V té době kdy nadále Eli vyjížděla se Simi na terapeutické výlety vybavena Vesmírnou energií, sledovala, jak vše se odehrává a programuje samo. Realita se přepisuje v jiném modu, vzduch pročišťuje a život pozemský postupuje v úplně nové náladě ve spolupráci s duchovním světem a nabídnutou technologií Fotonové energie. 

Děkovala, že smí coby Bytost v Těle býti u toho a mít možnost zažít duchovní rozměr v nejvyšších vibrací Lásky Radosti  Míru….

 

Lidé kolem prý navnímávali cosi "Odlehčeného" co je lákalo a toužily též zažívat..

Byli však i tací, co naopak se tak zalekli té obrovské síly, chovali se zmateně, nevěděli si rady, cože se děje? ..a tak své pochybnosti házeli na Eli, začali blábolit něco, čemu ani sami nerozuměli…určitě by dříve Eli hodně rozhodili, ale teď v klidu je nechala odeznít, vždyť všechno to patří k posunu Eli i celého okolí.

 

Nehledě k tomu, že Eli se Simi, jak dostávali dar za darem, byly čím dál více osvobozovány z té původní staré nelehké karmy, do níž byly obě uvrženy naprosto bez varování a hlavně bez důvodu. Od momentu, co začali „Prozření šířit v Duchu", děly se vzácné věci i těm, co jeli na stejné vlně. Zpětná vazba požehnaných vibrací obohatila Eli v dalším vhledu..

 

Ale upřímnou radost v Bytí systém neodpouští!!

To by život v dualitě  s dozvuky nízkého patra nedopustil, pokud, by šlo všechno hladce.

A tak do děje vstupuje další lekce očisty : )

Byli to Přisedlíci – neboli zbloudilé  Duše zemřelých, - slušně řečeno:)  Stíny, které nerady opouští své představy zabydleného života na zemi v  „resortu“ už časem zchátralých nepoužitelných forem,  statků proměněných v ruiny pozemského světa. Nejenže se potulují a zaneřáďují prostor, ale opakovaně s drzostí sobě vlastní parazitují na bytostech, co ve své andělské naivitě ani netuší, že něco tak podlého tady existuje.  

Duše, které s čistým nepopsaným listem se zrodí na zem jsou pro nezvané upíry nejsnazší kořistí. 

Ovšem hra nekončí!!

Díky Víře v Božství, která El nikdy neopouští dochází  paradoxně  k „neuvěřitelným“ skutkům…

O tom jak  ze spárů nezvaných návštěvníků se vymaňují napadení, právě díky Božství a Fotonovému záření v  pokračování příště… :) 

 

 

Příběh kapitoly 13.