Velkopáteční zastavení...

 Slunce na nebi jasně září 

ptáci zpívají své nejlíbeznější písně. 

Pod nohama cítím trávu 

a lehký větřík mi čechrá vlasy. 

Vím, že právě nadchází čas hodit za hlavu minulost 

a „nechat zemřít své staré já.

Kdysi mi visel v ´ateliéru´ citát:

"Umění je schopnot

kombinovat nekombinovatelné věci"

Byl mi velice blízký :))

Ano, těší mne stále kombinovat, 

ale né vždy to jde v hmotné podobě 

a fyzickou silou...

A tak s dnešním příspěvkem 

experimentuji a opět mezi řádky 

sdílím co cítím...

Při tom všem mám v srdci přání:

Kéž stoupáme všichni stále výš, 

každý s tím, co ještě unést má.

Pro Ježíše to byl kříž a Jeho cesta.

Postupně mi dochází,

jak hluboký význam, 

Jeho oběť, pro mě má...

A co k tomu "kombinování" dodat?

 ...děkuji ze srdíčka 

za inspiraci všemu, co ke mě přichází,

teď např. putovní foto od milé Víly z Řecka.

Od prvního okamžiku evokuje

 pohled za hranice viditelného světa 

a připomíná Boží působení v každém segmentu,

doplňující mozaiku Bytí*

Kéž i vám okamžiky darovaného času

 ladí s dnešním

 Velkopáteční zastavením...

***

Požehnaný den

s Láskou 

El*