Duchaplný nektar...

To je to ONO, vděk za každé své stadium,

ale neulpět, stejně jako motýl coby housenka v larvě, 

vykročit , vzlétnout a Být*

To si ale každý musí na své kůži zažít.

Když se rodíme na svět, 

spontánně se vyvíjí v maminčině bříšku,

holčička nebo chlapeček.

Nikdo mu předem neradí, a ono se děje...

Kdy se stalo, že  jsme uvěřili ´superlativům´

mířeným všelijakými způsoby na naše Bytí???

Dívám na fotku dnešního příspěvku,

vnímám Jednotu:

zem i trávu, květy a vzrostlé stromy, 

oblohu, světlo i stíny...

a vším tím prostupující ŽIVOT*, 

přinášející sílu povznést se nad hmotu

skrze pomyslná křídla.

Ano, různě dlouho trvá, uvědomit si svůj vzlet

(pokud pominu vzhled :)).

Být jako motýl, radostně třepotající křídly,

tvořenými tou nejzduchovnělejší hmotou země,

navíc proniknutou úchvatnými barvami,

žijící z minima potravy prostoupené Sluncem.

Motýl je  vlastně onou bytostí,

která žije zcela ve zduchovnělé zemské hmotě.

On se až tolik neztotožnuje se svým tělem,

které má mezi barevnými křídly, ale celá jeho vnímavost 

spočívá v radostném vychutnávání barev jeho křídel.

Kéž nám jsou inspirací nejen třpytící se barvy,

ale zejména následování jeho 

třepotavé radosti z duchovnosti,

která poletuje ve vzduchu, coby 

Bohem od země osvobozená rostlinka, 

čerpající Duchaplný nektar ze Zdroje Nejvyššího*

Hezký den

s Láskou

El*