Že, by...

...stejně jako pro každé okno existuje květina, která v něm prozáří tmu, oživí parapet, ozdobí rám... Tak každému oku lahodí pohled na cosi jediněčného, co pohladí onu dušičku, potěší zvenku, zahřeje uvnitř...aniž by to bylo vidět zrakem, je to cítit srdcem. A my, v tom svém putování světem znenadání natočíme hlavu a vidíme...whaw!! Jak je to možné, vždyt doposud tam byl jen prostor, a najednou začíná mít ducha nadpozemského Života a Lehkosti Bytí. Je možné, že transformace ze 3D do vyšších dimenzí probíhá i tímto nepatrným způsobem...že připustíme a dovolíme, že zpomalíme, že se tím netrápíme, že milujeme a že, za vše co přichází, ze srdíčka děkujeme...