Co nás rozděluje, vyčleňuje z Jednoty?

...jsou to formy. Srdce spuštěné z „nebe“, bych nemohla vyfotit, pokud by jeho podoba neměla jakousi  zhuštěnou formu, vycházející z ruky mistra, kdy tvořil rukama, co cítil srdíčkem :) Ano, už víme, že to vnější vychází z vnitřního, postupně poznáváme, že pravým účelem života není něco, co zde máme "vykonat", ale že jde o to, "kým zde máme být". Je to kvalita či vnitřní síla, jež proniká do všeho, co v životě uskutečníme. Najít svůj účel  znamená objevit ušlechtilost Ducha, který prostupuje celým naším životem. Když se na okamžik podaří tuto skutečnost zažít,,. přestává být důležité, co konáme…vše směřuje k neotřesitelnému zářivému Bytí, které nachází souvislosti, rozklíčovává zakódované spleti, uvědomuje si,  že vše je vzájemně propojeno Láskou…jak osvobozující, inspirující je, nechat  tu "LÁSKU" volně toulat naším životem, dokud  neusedne na něčem posvátném, na něčem, co rezonuje hluboko uvnitř nás... Čím jednodušší obraz této myšlenky bude, čím jemnější formy bude mít, tím hlouběji do nás může proniknout, až jednoho dne prostě exploduje do Jednoty Světla a Lásky Boží...*