Opakování Matka Moudrosti*
Název dnešního příspěvku souvisí s mou včerejší "nepozorností" ale i pozorností:) Takže popořádku. V zápalu spontáního zapisování aktuálních pocitů na blogu, jsem si nevšimla textu publikovaného dvakrát - mohlo se jednat právě o zmíněné opakování - matka moudrosti, ovšem ne, nebyl to můj záměr :) apropo, díky za upozornění Vílo moje milá:)) jelikož často po sobě nečtu, okamžitě na křídlech posílám k vám,) Poté v pokojíčku, kde si hrají děti, periferně vidím nepřehlédnutelné uskupení hraček, a co pro změnu mé pozornosti neuniklo, byl velký kůň s nasedlaným malým hříbátkem, tak dojemné :).....v momentě se mi asocioval příběh: Stopy v písku*, proto s dovolením, dnes znovu a vědomě, ke svému textu připojím... ač jsem ta slova publikovala nedávno, cítím, že je třeba stále si opakovat: Komu jsme uvěřili a svěřili do rukou své "stopy". A následně mezi sebou sdíleli, o jak velice mocné a nepřehlédnutelné Lásce Boží, k nám lidem, je v životě na Zemi řeč...Takový je náš Spasitel a Přítel. Ze srdíčka děkuji. A vám všem - krásný den! s Láskou El*
Stopy v písku
Jednou v noci jsem měl sen:
Šel jsem po břehu moře
se svým Pánem.
Ale nebyla to jen nějaká obyčejná procházka.
Před mým zrakem proběhl celý můj život.
Jak jsme tak šli,
zůstávaly po nás v písku stopy.
Jedny byly moje
a ty druhé mého Pána.
Než se rozplynul poslední obraz
ohlédl jsem se zpět na cestu, kterou jsme prošli
a tu jsem si všiml, že mnohokrát jsou vidět
jen jedny stopy.
A bylo to právě v těch obdobích mého života,
která byla nejtěžší.
Nechápavě jsem se obrátil
na mého Pána s výčitkou:
"Kdysi jsem ti odevzdal celý svůj život
se vším, co jsem měl,
a tys mi slíbil, že mne nikdy neopustíš.
A přece v těch nejtěžších chvílích
mého života vidím v písku jen jedny stopy.
Proč jsi mne opustil právě tam,
kde jsem tě nejvíce potřeboval?"
Pán uchopil moji ruku a řekl:
"Milé dítě, nikdy jsem tě neopustil,
a už vůbec ne ve chvílích,
kdy ses potýkal s těžkostmi.
Tam, kde vidíš v písku jen jedny stopy,
jsem tě nesl na svých ramenou."
(neznámý autor)