V osvícení...

"Vílo, vílo, kampak to prosímtě orientuješ svou pozornost, kam posíláš svou mocnou sílu", zeptala se posměšně vystajlovaná manažerka - pozemšťanka :). "Jsi rozevlátá všemi směry, jako bys žila v jiné realitě, žádné botoxy, přesto rány osudu paradoxně trpělivě snášíš, podrazy nepočítáš, křivdy omlouváš, raduješ se s radujícími, ve světě nehledáš svůj prospěch ale těší tě, když se všem kolem tebe daří, hlavně že jsou oni spokojeni.., jsi normální ?!!".  "Nevím", odpověděla zasněná Víla, "v mnoha nevyzpytatelných situacích jsem se ocitla, ani netuším jak. Vždy přispěchal snaživý čmoudík nebo snad anděl, a než jsem se nadála, podsunul rádoby vysvětlení, proč právě "toto" je pro mne vhodné řešení.."  "Haha!! :)) a tys pokorně sklonila hlavu, šla a konala, viď:)..."Kolik je ti třeba východů a západů Slunce, abys prozřela?"  ušklíbla se žena světa*  Víla s nepřehlédnutelnou září v oku v duchu odpověděla: "Jestliže světu po tomto výčtu nicneříkajících "superlativ" jsem za blázna, mě stále nitrem proudí radostnost dcery Krále, že smím těžká břemena sdílet s Ním a za odměnu přichází vhled, že vše, co se mi děje, vše, čím procházím, vše, čeho se vzdávám, komu sloužím - směruje mou duši v Lásce ke Světlu, do Jednoty k Bohu mému Otci Stvořiteli, prostě Domůůů.  Pak i nevysvětlitelné konání dává hluboký smyl, protože díky Němu vidím, co je ostatním očím skryto...*"  Věděla, že tímto argumenten v dravém  byznysu 21.století nepochodí, ale jí za to úchvatná vidina stojí...