Svátek dětí*

Procházka mezi vzrostlými stromy mě spontánně přivedla na myšlenku,

že přirozeně zvedáme hlavu ke Světlu, ke Slunci,

tam, kde cítíme teplo paprsků v hlubokém stínu vysokých stromů.

Hrajeme si s odlesky a je nám dobře :)

Proč se tak často v životě stává samozřejmostí, že pokud si vědomě 

pohlídáme na co během dne myslíme, 

skáčou nám tam spíš těžké obavy,

než vzpruhy vzletné naděje a radosti.

Jakoby se do programu vloudil "spam", který neúnavně připomíná,

abychom nezapomněly na staré bolístky.

Vím, že neříkám nic nového, když připomenu, 

že jsme děťátka Boží...milovaná 

a Láskou programovaná:)

Krásný první červnový den, 

Víly moje milé :)