Zamyšlení...
13.04.2019 18:41
Povím vám příběh:
Jeden muž šel s velkou bolestí za doktorem. „Jak vám mohou pomoci?", zeptal se ho doktor. Bolí mě všechno, řekl ten muž. „Kdykoli se toho dotknu", vysvětloval, dotýkaje se prstem místa poblíž srdce, „to bolí!". „A když se ho dotknu", dodal a dotkl se nosu „au! - také bolí!". Doktor se na něj se zmatením podíval jak pokračuje. „Když si zmáčknu tady" řekl, a zatlačil si na žaludek, „bolí to jako sto čertů!". Pak se muž naklonil k doktorovi a prstem se dotkl jeho očního víčka. „Auuu!", zařval znovu. Pak provedl doktor komplexní vyšetření. Nakonec doktor prohlásil: „Pane, neshledal jsem nic zvláštního s oblastmi, co jste mi ukázal.
Ale vaším problémem je zlomený prst ". :)))
‚Já‘ je tím prstem.
Kamkoli se ‚já‘ pohne, tam je vždy potíž.
Toto ‚já‘ je ego:
„Mám rád to a nemám rád ono".
Čehokoliv se v nevědomosti dotkne, působí sobě i druhým bolest.
A přeci si představuje, že je ta bolest působena ‚druhými‘.
Jakmile je skrze milost realizováno,
že ‚já-ego‘ je příčinou utrpení a že ego je snem, trápení končí.
Identifikace s tímto ‚já‘ je kořenem utrpení.
Jakmile si začneš vybírat, co by jsi měl prožívat - trpíš.
Jakmile si vybíráš od koho by jsi se měl učit - trpíš.
Pokud si takto neustále interpretuješ jak věci jsou
nebo jaké by měly být, co si zasloužíš a co nikoli - trpíš.
Kdykoli je zde pýcha, připoutání, soudy a touhy,
ihned je zde i bolest.
Když se probudíme z nevědomosti do naší přirozenosti
- trápení je pryč.
Mooji