Být poutníkem na Zemi

Šel Světem, občas se zastavil..

Uměl mnohé, nikdy se nechlubil...

Běhal, plaval, jezdil na kole, s nikým nesoutěžil...

V nejlepším odcházel, končil hru a své "trofeje" v klidu předával jako štafetu...

Raději pomáhal nést břemena potřebným, aniž čekal odměnu...

Sebral zahozenou slupku banánu, nevěděl, koho tím zachránil před pádem na pusu...

Měl radost z radosti druhých, to málokdo umí...

Občas mu bylo smutno, chtěl Domů, v tom ho opravdu chápal málokdo, "vždyť tady jsi doma", slýchaval často...

A tak žil v ústraní, vyhlížel Znamení, vnímal jak Svět nevědouce Světlo odráží...

Měl Radost z uvědomování Bytí, z čehož plyne, že Čas Setkání v Jednotě Lásky se blíží...