Být zaplaveni Láskou...

Ta rychlost, jak čas běží, někdy až děsí ...

uvědomit si čas, je pro mně už dost "nadlidský úkol":)

Když jsem na svém blogu psala svůj minulý příspěvek, bylo to před týdnem o Velikonocích,

a mě se zdá, jakoby právě teď :)

Přichází mi k tomu vhled...

...postupně se probouzíme a vnímáme jakousi novou rovinu,

zapomínáme na vše, čím jsme byli, a zároveň se odhaluje  to, čím skutečně jsme.

Vrcholem je, že se nám před očima lineární čas rozpadá....a nám se zdá,

 že jsme zaplavení opravdovým Bytím bez času a prostoru.

Vím, že mi je často připomínáno: "buď nohama na zemi!"

Těžko :)) čímdál víc cítím, že mým posláním je naopak létat,

a děkuji, že smím sdílet kousek po kousku,  že se Nebe přibližuje k Zemi *)