Čas.
29.04.2016 10:42
často řeším čas,
budˇ si myslím, že ho mám ještě dostatek,
a následně,
a to, ve většině případů, mi schází.
Vyjímečně se stane, že neutíká, když někde musím čekat.)
A tak se ptám, když je tak relativní, proč mu vlastně přikládám takovou váhu?
Odpověď přišla:
Musela by jsi zapomenout, na standartní životní roli člověka,
který se tu stále na planetě Zemi, plahočí,
věnuje pomyslnému "vědeckému výzkumu",
aby nakonec došel k závěru,
že vše objevené, v této podobě - oddělenosti, stejně nestihne užít, zažít...
a začne mu čas chybět.
Jednota čas nepotřebuje,
je celistvá, všechno už JE!
Postupným odpoutáváním, nelpěním, vzniká i Tobě více prostoru,
který však svou aktivitou, opět zdárně zaplníš.
Je to jako s úklidem skříně, která praská ve švech,
něco vyřadíš, místo se uvolní, a následně ani nevíš, jak, praská znovu :)
Takže, řešení ?
Plynout s časem,
necítit se zamřížovaná,
ale vidět, že cesta je kouzelná,
že všechno má ten správný čas,
i když nohama na zemi,
cesta odpoutávání, stoupá,
je Cestou Domů.
Štastný výstup, nám všem:)