Cesta je Cíl*

Pokud se upnu k cíli na konci cesty,

nejsem schopna vidět nic jiného, 

ve finále, po dosažení mety, zřejmě u konce svých nadějí, zklamaně zjistím:

"a to, že má být konečná??"

Proto je tak úžasné naskočit na vlnu Víry*, neřešit toliko cíl, 

ale naopak v přijetí, s pokorou a důvěrou v Lásku Boží*

vychutnávat jedinečnost každičkého okamžiku.

Vím, že to je jediné řešení, že cestu zvládnu, ovšem záleží, jakou roli na sebe vezmu.

Jestliže toužím, coby pilotní šofér, překonávat peřeje života sama, ze svých sil,

ano, je mi to umožněno.

Ovšem pod tlakem obrovské tíhy zodpovědnosti, se stane, 

že jednou vyčerpaním skončím v první závěji.)

V případě, že přijmu fakt, že jsou tu pro mě i jiné možnosti,

dokonce výsadní práva "Božího Dítěte"

 ráda předám řízení limuzíny Vyššímu Vedení*

sama se posadím na zadní sedadlo, 

s překvapením zjistím, že ono to  jede...jupíí a já se usmívám :)