Cesta ke kořenům...

Jako dar z nebe, nám jsou předkládány, jisté příležitosti,

k tomu, abychom, objevili sami sebe a zároveň si uvědomili, jak vzácný je život.

Pokud se opravdu nebráním, a nechám události plynout, s pokorou přijímám,

jsem obohacena, víc než si umím ve snu představit.

Když se se po mnoha mnoha letech, dostanu na cestu, 

po níž jsem jako holčička chodila s tatínkem na procházky k zátoce,

najednou, na téže cestě, se oba potkáme a jako by se nic nezměnilo, máme na co navázat,

víme, co nás spojuje, je to nádherný zážitek!

Ukazuje mi, že nic nekončí. 

Naopak, naše propojení se stále rozšiřuje s uvědoměním a poznáváním skutečností,

vzájemně se přibližujeme na základě společných rysů, zájmů, energií, zkušeností,

jakoby stejné krevní skupiny.)

Tak laskavé je toto zjištění, že není třeba se měnit a hledat kořeny,

jen si je uvědomit a růst na nich dál.

Přijmout své poslání,  kořeny jsou dané, je to náš  fyzický základ 

a na něm můžeme vystavět svůj vlastní dům.

 Není to žádný velký objev, vím to, ale prožitek laskavého pohlazení v srdíčku 

byl tak zásadní, že nelze skrýt, a tuším, že může rozzářit i další...