Další pokračování připravované knihy - ukázka čtvrtá :)
04.08.2023 07:54
Od momentu, co El*s Jouem začali stavět vlastní hnízdečko, souběžně v duchu vytvářeli projekt kavárny, místa, kde bude vonět „ Domůůů“.
Zpočátku se zdálo, že snad vyfantazírované sny i vyjdou.
Prostor opuštěného domku po prarodičích se jevil coby ideální studnice neutuchajícího potenciálu.
Výzvy života brali útokem, někdy jako bagr nakládali sousta neúměrně velká vůči reálnému dění.
Představa, že provozují kavárnu s BIO produkty, k tomu zemědělské hospodářství díky němuž mají čerstvé mléko, z něho pak ztlučou máslo, vykouzlí šlehačkové krémy, domácí vajíčka na korpusy nadýchaných dortů, oblíbené bylinky do čajů, sladké plody zahrádky dozdobí zákusky, Jou* stočí to nejlepší víno s příběhem z hroznů vinohradu u domu,,,, a další pomyslné halucinace, nejevily se tenkrát jako problém :))
Na startovací rovince byli svým okolím považováni za rodinu štěstěny – na co sáhli šlo samo.
Věřili svému Bohu On žehnal.
Tak proč ne kavárna???
Vždyť právě hned po Sametové revoluci byl nadšencům prostor k podnikání dokořán.
Ovšem z jakého důvodu Vyšší Vedení vidoucí za roh, dělá čáry přes lidské „plány“??
…a nebo??
Kdo ty plány ve skutečnosti vlastně škrtá??
Těžko říci!
V podstatě někdy nejde o naplnění představ ale zda přes všechna úskalí zvenčí uvnitř zní a bytostně se ví, že Všechno a to znamená VŠECHNO napomáhá k dobrému tomu, kdo věří v Lásku Světla na planetě Zemi a tzv. „Domů“ přijde k němu domu v pravou dobu :)
Ano, Eli*s Jouem svůj sen o kavárně s vinárnou po narození nejmladší dcery opravdu na několik desítek let uložili k ledu. Priority byly dané.
Nemožné pustit se do projektu, který pokud by měl tenkrát vyjít, vyžadoval spoustu energie a času.
Ovšem Vesmírná Boží Láska neopouští a přání ryzí splní zcela nečekaným způsobem*
V čase, kdy ještě Simonka při svých nevyzpytatelných projevech chování vyžadovala terapii společenského vyžití zcela nestandardním způsobem. Určovala směr, udávala tempo, korigovala výlety přidanou hodnotou světsky zvanou: autismus. Pod tímto vedením se staly právě kavárny v daleko širém okolí terčem pracovní náplně.
V podstatě mohla zvolit cokoli jiného – třeba jízdu vlakem nebo na koni – to dobře znala, ale nikterak po tom netoužila.
Proč asi ty kavárny…?? :)
V posledních několika letech před „zázrakem“ se tedy každé odpoledne vydala Eli s dcerkou, někdy i s Jouem, na tzv. terapeutický výlet. Nehledě zda státní svátek a všude zavřeno. Simi tohle neřešila. Benzina u dálnice s kavárnou otevřenou i o Štědrém dnu to jistila!
Přestože často začali po stopách českých safari, volně pasoucího skotu, prohánějících koní a vůbec, přírodní rezervací, kterým Simi s rozverným výskotem (ne s výskokem) z okénka radostně mávala, nejevila známky delšího setrvání u ohrady.
V očích významně psáno: „ Cíl je jasný mami, zbytečně neztrácejme čas :) !!“
Paradoxně se našla i taková místa, z nichž přijížděla domů kavárenská slečinka velmi rozladěná, něco jako: „tma přede mnou tma za mnou“, kompromis neexistoval. Tož Eli při vjezdu na dvorek rychle pochopila, střelhbitě vycouvala, hledajíc nápravu pod navigací rozběsněné pasažérky v další spásné kavárně.
Maximální skóre skončilo naštěstí třemi pokusy– ale to už byl kofeinový návrat opravdu po tmě.
V lepším případě nebezpečí zažehnáno.
Kdo nevěří – nechť si nepřeje zažít na své kůži :)
No, ale toto cestování mělo hlavně i své pozitivní stránky.
Andělé zřejmě dostali příkaz nepřehlédnutelnou skupinku na všech výjezdech ochraňovat a hýčkat.
Tak to opravdu bylo.
Vždy je s úsměvem vítal laskavý přístup personálu. Simču a její občasné výkřiky do ticha vesměs všichni s pochopením tolerovali a brali v potaz i to, že ´Autista musí mít na stole dříve javorový sirup než palačinky´. Známý slogan z oblíbeného filmu Rain Man si Eli* s Jouem připomínali pro zlehčení občas vyhrocené situace, kdy benjamínek dostal svůj šálek oblíbeného moku, jako poslední u plně prostřeného stolu. Což obsluha časem věděla a tím se i řídila :)).
Ač k mnohým situacím Simi přistupovala naoko netečně, pozornost věnovanou ji samé s vděkem po svém ocenila. Jakoby kopírovala model ze starých českých filmů, dvořila se úklonkami, pitvořila obličej do vděčného úsměvu a v případě většího transparentního poděkování, byla ochotna políbit dotyčnému ruku.
Samozřejmě zúčastněné mohla přivést do rozpaků, ale ona svým srdečným způsobem byla vlastně přijata. Nikdy se nepřetvářela, byla sama sebou a to i šířila.
V době, kdy Simče po zaslouženém věku třinácti let, do věčných lovišť odešla věrná psí kamarádka čivava Beryl, v mezičase smutnění, přibyli do seznamů kavárenských přátel zejména majitelé pejsků. Úžasná to skupinka bytostí s velkým srdcem. Často setkání vehnalo až slzy do očí, když majitel sám bez vyzvání přistoupil k Simi, dovolil jí psa pohladit nebo dokonce s ním vyfotit.
Doma sbírka povedených záběrů plnila její pokojík.
Přesto nic z toho nepředčilo rozhodnutí další koupě vlastní čivavy – to dá rozum.)
Ale zpět k vysněnému projektu..
Na osudovém výletě v menší oblíbené kavárničce v centru historického města z čistého nebe, jak to tak bývá, když už nejsou žádná očekávání. Ejhle!! Setkání s tajuplnou ženou bliklo Eli* naději. Tentokrát už vůbec ne dle představ mladické nerozvážnosti.
Nyní s mnoha zkušenostmi právě i z té druhé strany, zákazníka coby hosta, z poza opony tvořit za pomoci Ducha, tušila jaké je poslání místa, jež v podobě kavárenského zázemí touží stvořit.
Po rozhovoru se záhadnou vědmou dlouhodobě potlačený záměr tryskal gejzírem nápadů.
V hlavě si dokola přehrávala slova: „Největšího úspěchu dosáhneš, když si děláš co chceš. Pohotová mysl v propojení se Zdrojem ti dává schopnost mít vždy po ruce odpověď. Problém ovšem je, že jsi někdy příliš rychlá a lidé nevědí, jak tě mají pochopit... Zda myslíš vážně, co jsi vyřkla, nebo jen tak vtipkuješ. Ale ty už víš, že snaha všechno pitvat a vysvětlovat je marnost. Nyní naplníš to, co neseš v sobě"
Ano, plnila dál přicházející pozemské úkoly.
Současně otevřela prostor *NejBližšímu*, jak se jí nově Zdroj* představil jedné z počátku kruté, následně zlomové noci v bezmoci Simončiných stavů. Není možné vysvětlit co se přihodilo, Asi nejlépe to vystihuje pocit zaplavení Láskou a uplným pochopením, jaké si nelze vůbec ani představit. Naráz to smetlo všechno, co se El* kdy naučila a čemu kdy uvěřila.... spolu s tím přišlo i poznání jež tentokrát už bez jakýchkoli obav mohlo vstoupit právě do "prostoru", který uvolnila od svých představ a konat "zázraky" jimž se dá nově říkat "pokroky" a dovoluje Jemu "NejBližšímu" oživovat sny zaváté, protože i ony jsou v Jednotě se vším*.
Realizaci neřešila v čase, věděla, že správný moment už probíhá.
Ve svém životě se měla naučit "chodit po vodě", právě ty zmíněné "po-kroky" :) Porozumět slovům velkého Mistra Ježíše v permanentním propojení s Duchem.
Vlastně jen díky tomu opakované nevyzpytatelné životní situace s dítětem vymykajícím se odborným tabulkám a přitom zcela závislým v podstatě na její laické intuitivní vzdělanosti v oboru zdravotnictví, zvládla, a díky síle Víry zjistila o Co tu jde.
S tím zásobníkem nepřenosných poznatků následně v dalším Bytí pokračovala. Nezávisle na tom, že rozum záměr kavárny striktně deletoval spoustou argumentů, a když se nedala ani svým okolím utlumit, bylo přitvrzeno, jak přes Simončiny psychické stavy tak i fyzické síly dávaly najevo, že i ona podléhá zemské rezistenci přibývajících let.
O to víc ji povzbuzovalo andělské poselství při loučení s kavárenskou Sibylou:
„ Eli* Proč se bránit proroctví, že právě poslední budou jednou první .)
Ta slova zářila jako maják na obzoru.
Došlo spontánně ke zvědomění, co uvnitř dlouho cítila, co od Věky Věků věděla a ono počalo se dít nehledě na tisíciletí…
Jou* v té době přes mnohé starosti veřejného konání společnou vidinu úplně vypustil.
Z počátku jen letmo ze slušnosti jedním uchem vyslechl...
Vzhledem k výčtu nápadů, s nimiž ho Eli* vzápětí zahltila, naskočil na vlnu a opět to byli oni dva, kteří když se do něčeho pustí, tak jsou dvojka, jedou jak brhlík a sojka, z jejich oblíbené písničky Pavla Dobeše: „Lítali spolu nad vršky stromů, tam kde je modrý opojný vzduch. Někdy až za tmy se snášeli domů…." Jojo, kdo by to řekl?“
Prý štěstí přeje připraveným.
Někdy si na svou příležitost musí připravený i tři desítky let počkat,,,, že se to vyplatí, svědčí Modrá kavárna, vystajlovaná nespočtem prožitků vykoupených skálopevnou trpělivostí.
S odvahou dělat věci jinak přesto s neochvějnou důvěrou ve Zdroj* kavárna každou sekundou nabývala svou jedinečnou podobu.
Vzniklá budova rozdělená do několika prostorových úrovní, každá nesoucí poselství v trochu jiném stylu lákala ke spočinutí v klidu nebo naopak vyhoupnutí do oázy kreativního tvoření.
Obzvláště vymazlená nejen pro oko se jeví pomyslná "zámecká komnata" s neuvěřitelně pohodlnou blankytně modrou pohovku a křesílky kolem oválného starožitného stolu. Na poličkách volně rozložené knihy lákají k nahlédnutí do minulosti ale i budoucnosti.
Čerstvé květiny ve váze naopak umocňují interiér přítomným okamžikem, spolu s dlouhými průsvitnými závěsy mezi sloupy lomí dopadající paprsky světla a dotváří příjemnou akustiku..
Pro jiné může být lákavější vyvýšená místnost provoněná nevtíravou vůní tyčinek Orientu, s volně se pohupujícími ratanovými sedáky s měkkým polstrováním, zvonkohry lehce přizvukují do rytmu a nechávají unášet daleko od světských starostí.
Bez houpacího sezení si Eli* nedokázala představit provoz, vždyť právě díky vznášení se mezi nebem a zemí přichází k Duši "něco", co lze zachytit jen " v letu", bez připoutanosti gravitací k zemi, byť třeba jen v mírném pohupování.
V dalším tajuplném zákoutí si přijdou na své nejen milovníci kávy ale zájména Duše žíznící po vodě Živé. Malý salonek vytvořený k nerušenému "naslouchání" zajímavým hostům diskutujících v užším kruhu spřízněných. Pestrý program odvážných vystoupit z davu a velký zájem o jejich vhledy, ostatně už tenkrát věstila kavárenská Sibyla.
A co se ještě za zdmi děje??
.. proč láká kolemjdoucí z venku patinový vzhled nestandardní fasády s předzahrádkou s několika stolečky?
Přesně!... nikdy nevstoupíte do téže kavárny :) stěny vyzdobeny extravagantním uměním se průběžně obměňují vystavenými díly ochotných novodobých umělců obohatit svou energií a podělit o vzkaz, že umění je slučování neslučitelného, že to chce kus odvahy – což Eli baví*
…tenhle úmysl inspirovaly vzpomínky na zážitky z času, kdy i ona několik semestrů jezdila do Kurzu dopoledního malířského ateliéru. Nápad štědré kamarádky Jas* . Tenkrát El* s trochou zděšení v rozpacích dárek k svátku přijala. Co věděla přesně, že malovat neumí a teď ještě se svým komplexem vyrazí do světa… Nic lepšího se nemohlo stát.
Ovšem, odříkaného chleba největší krajíc. Malování El* nadchlo, úchvatná dopoledne v malířském kurzu se zařadila mezi nezapomenutelný kreativní relax se skvělou partou v přátelské atmosféře.
Proč to vzpomíná je z důvodu, že malířky pod vedením zkušené lektorky Ály, měly šanci vystavovat v kavárně v centru metropole, kde svá díla samy instalovaly. A to v nejlepším pro to vhodném čase kolem Vánoc, bylo možné výstavu zažít na vlastní kůži při posezení u horkého punče.
I tahle zkušenost se promítla do projektu Modré kavárny.
Další motivací, kdo lehce šmrncnul historii zrodu nestandartního prostoru se stala známá postava z filmu Čokoláda.
Angelique vyráběla smyslně dobré pralinky a čokoládu, sama vybudovala nadčasovou kavárnu na svou dobu a hostům chystala dobroty přímo na míru s přihlédnutím k mnoha různým symbolům.
Toto „šití na míru“ El* provozovala sice i bez kavárny,).. ale mít k tomu ještě příjemné zázemí, kde lze vychutnat výbornou kávu třeba s voňavým jablkovým závinem se skořicí, zázvorem, brusinkami, k tomu nahlédnout v náhodně otevřenou moudrou knihu, vytáhnout si kartičku se vzkazem, apropo zjistit rady tipu, že on dotyčný sám je strůjcem svého štěstí* Posilněn pak lahodným čajem z devatera kvítí odcházet naplněn vizí plnou nápadů, stejně jako El* kdysi na svých toulkách, kdy na chvilku spočinula v místě, kde jim bylo se Simonkou a Jouem nadpozemsky dobře, čerpaly energii pro dny příští.
Ano, všechna naše duchaplná přání zapsaná hluboko uvnitř v touze prožitku zde na Zemi, mají šanci být jednou naplněna Požehnáním Zdroje
a přinášet kýženou Radost těm, kdo jsou jeho Nositeli*, právě tomuto nadčasovému logu Eli svou Modrou kavárnu zasvětila.
Nevzdat se, jít za svým snem, naplnit poslání, zhodnotit darovanou hřivnu.
Přitom v klidu a s důvěrou Být Pozorovatel, skrze něhož je tvořeno a to je to, co mělo býti v této vizi pochopeno :)
Kdo by snad pochyboval o tajemné kouzelné Modré kavárně, nechť na okamžik přimhouří oči…
zachytí prostor kde to voní, zní rajská hudba, kde jste s Láskou vítáni, kde vám řeknou: „ Čas teď neexistuje. Buďte tu „ jako Doma.“
…a vy JSTE :)*
Ano, plnila dál přicházející pozemské úkoly. Současně otevřela prostor *NejBližšímu*, jak se jí nově Zdroj* představil jedné z počátku kruté, následně zlomové noci v bezmoci Simončiných stavů. Není možné vysvětlit co se přihodilo, Asi nejlépe to vystihuje pocit zaplavení Láskou a uplným pochopením, jaké si nelze vůbec ani představit. Naráz to smetlo všechno, co se El* kdy naučila a čemu kdy uvěřila.... spolu s tím přišlo i poznání jež tentokrát už bez jakýchkoli obav mohlo vstoupit právě do "prostoru", který uvolnila od svých představ a konat "zázraky" jimž se dá říkat nově "po-kroky" a dovoluje Jemu "NejBližšímu" oživovat sny zaváté, protože i ony jsou v Jednotě se vším*.
Realizaci neřešila v čase, věděla, že správný moment už probíhá.
Ve svém životě se měla naučit "chodit po vodě", porozumět slovům velkého Mistra Ježíše, v permanentním propojení s Duchem.
Vlastně jen díky tomu nevyzpytatelné životní situace s dítětem vymykajícím se odborným tabulkám a přitom zcela závislým v podstatě na její laické intuitivní vzdělanosti v oboru zdravotnictví, zvládla, a díky síle Víry zjistila o Co tu jde.
S tím zásobníkem nepřenosných poznatků následně v dalším Bytí pokračovala.
Nezávisle na tom, že rozum záměr kavárny striktně deletoval spoustou argumentů, a když se nedala ani svým okolím utlumit, bylo přitvrzeno, jak přes Simončiny psychické stavy tak i fyzické síly dávaly najevo, že i ona podléhá zemské rezistenci přibývajícících let.