Je to tak...

Vždy začínám příspěvek na blogu fotkou "scenérie" jíž aktuálně potkávám,

Dnes mi přišla informace, bez fotky, a věřím, že na konci se něco objeví, snad...

V dualitě proudí ŽIVOT tak jak chce, a my máme možnost se přiklonit na stranu,

v níž se cítíme víc pevní.

Pokud jsme obestřeni myšlenkami v pozitivním ladění, nabalují se k nám podobné.

V opačném případě, kdy tma houstne, se zdá, že i zem pod nohama klesá..

Je těžké být lhostejní a bez emocí, když "strastí plné" věci, se kolem nás dějí.

Přesto zůstat v klidu, v Náruči Světla a Lásky, je naše Cesta*

Jak to vím? 

No protože jen v té Jednotě jsme Doma*

Takže s dovolením na konec mého dnešního uvažování na blogu

přidávám svou Vílu pohodářku ))

s přáním:

Ať vše hezkéé se daří s úsměvem na  tváři :)