Jít hrdě středem.
19.03.2016 15:01
Potěšil mě příběh z knihy, Velké kouzlo, autorky Elizabeth Gilbertové.
...ráda bych vám ho, trošku po svém, převyprávěla, ale ještě více si přála, ten příběh žít... :)
Příběh je o jednom odvážném, začínajícím umělci, který miloval život, byl úžasně kreativní a důvěřivý, rád navštěvoval malebná místa, svá díla ukazoval komukoliv, kdo bych ochoten se dívat....
Žil skromně, a našetřil si peníze, aby mohl vycestovat do Francie, rád se dával do hovoru s každým, s kým cítil, že je na jedné vlně..Jednou mu přišla do cesty skupina mladých lidí, z nichž se vyklubali příslušníci nějaké honosné aristokratické třídy," můj" hrdina se jim zalíbil natolik, že ho pozvali na večírek konaný na jejich zámku. Slíbili, že to bude nejúžasnější párty roku, sjedou se tam slavní a bohatí lidé, a navíc to bude maškarní ples, kde na kostýmech nikdo nešetří. Můj hrdina pozvání nadšeně přijal, a celý týden pracoval na kostýmu, o kterém byl přesvědčen, že všem vyrazí dech. Prošmejdil Paříž, aby sehnal ten nejlepší materiál a pěkně se při tvorbě svého kostýmu odvázal....
Když nastal den D, najal si auto a odjel na zámek, vzdálený od Paříže asi tři hodiny. Převlečený do kostýmu vystoupal schody k hlavnímu vchodu, majordomovi udal své jméno a nechal se zdvořile uvést do sálu s hlavou hrdě vztyčenou.
A přesně v tu stejnou chvíli si uvědomil svou chybu.
Rozhodně se jednalo o maškarní bál, v tom mu jeho noví přátelé nelhali, ale v překladu mu unikl jeden detail. Byl to tematický večírek a tématem byl "středověký dvůr".
A můj hrdina, byl převlečený za humra :)
Všude kolem něj stáli nejbohatší a nejkrásnější lidé Evropy, oblečení v pozlacené nádheře, ověšeni dobovými šperky a on měl na sobě červený trikot, červené punčochy, červené cvičky a obří červená pěnová tykadla. I tvář měl natřenou na červeno. ..stál tam na schodech těch několik strašlivých vteřin a zahanbeně prchnout se zdálo být tou nejdůstojnější reakcí na vzniklou situaci.
On ale neutekl. Podařilo se mu najít v sobě kus odhodlání. Došel až sem, pracoval na svém kostýmu pilně a usilovně a byl na něj pyšný. Zhluboka se nadechl a vykročil na taneční parket.
Dokázal to jen na základě zkušeností začínajícího malíře, které mu dodávaly odvahu a oprávnění být zranitelný a směšný.
V životě se naučil prostě to vystavit, ať už je "to" cokoliv. Svůj kostým si nakonec sám vytvořil, a s ním na večírek přišel.
Bylo to nejlepší co měl. Takže se rozhodl věřit sobě, svému kostýmu i okolnostem.
Když došel k aristokratům, nastalo ticho. Přestalo se tančit. Orchestr se zadrhl a přestal hrát. Ostatní hosté se shromáždili kolem mého hrdiny. Konečně se ho někdo zeptal, cože tohle, jako znamená!!???
Můj hrdina se hluboce uklonil a prohlásil: "Jsem dvorní humr"
Pak - smích.
Ne výsměch, ale veselí. Zbožňovali ho. Líbilo se jim, jak je milý a zvláštní a při tom opravdový. Byl mezi nimi kejklířem a tím zachránil večírek.
Můj hrdina prý nakonec dokonce tančil s belgickou královnou:)
A takhle se to, moji milí, dělá.
Znáte to....??? když vás něco nutí, za každou cenu nakráčet do nóbl plesu v podomácku vytvořeném humřím kostýmu...?
...ale stejně tvrdohlavě vejdete a navíc s hlavou vztyčenou, a ukážete světu, že to je ta hřivna, co nesmíte za žádnou cenu zakopat....
poklad, který vám otevře dveře do světa zázraků a radosti:) Vítejte se mnou :))))