K potoku - k pramenu Vody živé

Vyhlížím Domůů, ten stav spočinutí...

Časem unaví i vola nefér boj o naši pozornost

Z mnoha stran útočí obavy, strachy, úzkosti...

A  o co vlastně jde ? 

O nízké patro???

Nebo snad o permanentně "nejisté"  jistoty?

Lidská moc se od věky věků zakládala na strachu: „Oderint dum metuant“ („Ať mě nenávidí, jen když se mě bojí“), říkával jeden z římských císařů.

A co na to Ježíš?

„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale potom už nemají, co by ještě udělali... Bojte se toho, který, když usmrtí, má moc uvrhnout do pekla“ - Kniha Knih (Lk 12,4–5).

Na vlastní strachy a úzkosti je zapotřebí si „posvítit“; vzít své srdce jakoby do dlaní, zastavit se a říci si v duchu k sobě samotnému: „Čeho se vlastně bojím?“ Chci se jasně podívat na to, co mi působí strach a ten kořínek vytrhnout  dřív než zapustí kořeny. Vzít si vědomě zpět svou sílu ve víře v Božství, v lásce a jasnosti zalévat Vodou živou***