Kočička...
09.06.2016 09:47
Všechno se tak neuvěřitelně propojuje a doplňuje...
vykouknu z okna, a tam u živého plotu sedí sousedovic kočička.
Tak vyzývavě načihovala, a když splnila svůj úkol, o jakém v tu chvíli věděla jen ona,
odkráčela pryč...
Následně na to čtu email, od Zdenky Blechové, že ji navždy odešla kočička...
Najednou mi zas došlo, jak to všechno tady na Zemi,
je víc propojené než dovedu domyslet....
Děkuji !
...a s dovolením sdílím s vámi, oznámení Zdenky Blechové:
Chci se s vámi podělit o to, že má bílá kočička Princezna umřela 7. 6. k ránu. Vesmír ji povolal k jinému úkolu. Odešla velice rychle během tří dnů. Jsem ráda že umřela přirozenou smrtí a my ji mohli pochovat u nás pod stromem. Symbolicky u stromu poznání, protože jí vděčím za mnoho. Naučila mě tolik, jako má hospoda. Pomohla mi k síle a nyní mohla odejít pomáhat zase jinam, kde jí je zapotřebí. Byla v ní andělská pomoc. Signály mi přicházely již měsíc předtím. Uvědomila jsem si, že když je člověk mladý, smrt moc neřeší. Čím je člověk starší, tím více si uvědomuje její přítomnost. Jak říkával můj tatínek: "Už jsem tu zůstal jen já sám." Ano, naši vrstevníci, čím jsme starší, tím více umírají a my si uvědomujeme, když postupně pochováváme vše okolo nás, že i nám se blíží tento čas. O to vděčněji člověk může přistupovat k životu. Začíná si více vážit všeho, hlavně svého zdraví a začíná si užívat klidu nejen ve své duši, ale s každým, s kým se potká. Není s kým bojovat, vždy bojujeme jen sami se sebou, s vlastním nepochopením. A když pochopíme smysl života v tom, co je pro nás skutečně důležité, o to více můžeme prožívat naplno každou chvíli s každým.