Kontemplace pohledu: Zastavit a hledět:)

Po ´rozdýchání´  přichází vize toužící se přenést nejen do řádků čistého bloku, nazrát pro dny příští ale i posunout mantinel... Na základě sdílení s vámi mám potvrzeno, že ty věci nyní frčí. Třeba i oprášení Dechového cvičení Wim Hofovy metody nepřehlédnutelně rozjasňuje doposud známe prostředí.  A nejen kolem sebe, zejména uvnitř se dá nacítit do míst, kde jsme si přístup zamezili. Otázka mi vrtá v hlavě, zda jsem byla někdy tak tupá nebo odvážná, že jsem si vytvořila zdánlivě nezdolatelné vysoké hradby k žití a Bytí...opravdu jsem to byla já?    Ale nebýt té markantní zóny, tak tu v té podobě odumírání setrváme snad věčně :)  -- a to, s námi Prvotní Stvořitel rozhodně nezamýšlel!  Kdykoli naše ambice k udržení nesmysluplného snažení přerostou rámec, jsou Vyšším Vedením jaksi korigovány -  je nám ubrán plyn, zatřese to s naší umanutostí nepřehlédnutelným způsobem - silnou únavou, špatným viděním, bolestmi různorodých orgánů, následně až v bezmoci zpomalíme, odevzdáme a ejhle objeví se nevídaný prostor... K doplnění této vize mi nahrála jistá příhoda ze života arského faráře,  kdy si prý všiml, že jeden vesničan vždy dlouho sedává v kostele před svatostánkem, a ptal se ho, co tam dělá??  Odpověděl: „Já se dívám na něho a on se dívá na mě. “Modlitba je kontemplace pohledu, jímž na nás hledí Bůh. Je to vnitřní postoj člověka, který se vystavuje Božímu pohledu vědom si toho, že má v Božích očích velkou cenu a že Bůh v něm vidí milovaného syna... Tak úžasné to je, když na chvilku přestaneme honit svůj stín:) Je jasné, že v podobě svého zrychlení se ke Světlu přiblížit nemůžeme, ale v momentě zpomalení už je šance větší.. Jen pro ten dnešní deštivý čas je zaslíbena chvilka:  zastavit a hledět...