Kostlivec ve skříni .)

Asi bych nedokázala s takovou lehkostí mluvit o tom, z čeho se právě těším,

kdyby to nebyl můj čerstvý osobní prožitek.

Teď to je zas vysílání ´naživoto´, které osvobozuje mě samotnou:)

Né vždy, se mi chce publikovat téma, které je jakoby "nelichotivé"

a proto si svoje kostlivce ve skříni chráním a střežím.))

Tenhle můj kostlivec není skandální, je to prostě odhalení něčeho, 

co se snad i považuje za normu, a někdy do jisté míry ani já nechci připustit, 

že je na tom něco špatného, přece taková musím být.)

Ale v momentě, kdy sama sobě uvnitř přiznám, 

"jo, tohle jsem já, pyšná princezna,  z masa a kostí,

která své tělesné myšlenky povýšila na úroveň mysli, čímž vlastně odsunula 

ze sféry Božího Vedení, a začala se za ně cítit zodpovědná sama.

Dokonce snad si možná na tom i zakládám jako na své přednosti...to přece zvládnu!"

A právě, když dojde k milosti, že ze dna své slabosti, dovolím  Světlu, posvítit na svý temný stránky,

uvědomím si evidentní záměnu rovin.

Bůh se svou Láskou nemůže dříve vstoupit, dokud jakoby není osobně a vědomě mnou přizván

 do každé uzavřené komnaty,

 když tento fakt, pokorně a opravdově přiijmu,

v tom momentě kostlivec mizí, a já jsem volná....

PS.

skříň je velká a předjarní úklid se blíží :)