Krásný, Novoroční den!
01.01.2016 08:51
O Silvestrovké noci jsem si namalovala obraz, původně to měla být novoroční vločka, to proto, jak moc miluji v zimě snih, jak čistě na mne působí.
Ale postupně vznikal novodobý květ, moc jsem nechápala, ale ani se nebránila...a světe div se, ráno bylo venku vloček nespočet...a .můj vhled rozkvétajícího roku na světle, vypadal nádherně...a takhle to dopadne vždycky :)
Skutečně cítím, že Něco jiného nás má na starosti, takže je to opravdu o odevzdání se Někomu, kdo je větší než my, ke Komu jsme připojeni a Kdo skutečně ovládá vše.
a pak jen tak zkoušela, z jakého úhlu se dívat...
Žijeme ve světě, kde je všechno možné. Neexistují náhody, všechno je podporováno Božskou organizující inteligencí.
Ať hledám v životě cokoliv, je to tady a pro mne. A to mne baví :))
Základní pravdou je, že musíme být tím, z čeho pocházíme. Jestli pocházíme z Božství, musíme být Božský.
Když vezmu do ruky malířský štětec a řeknu: „Toto jsou ruce Boží“, tak co pak Bůh svýma rukama dělá? Bůh pouze dává, to je vše, co umí.
Hluboko v každém z nás je místo, které se chce cítit naplněné, chce vědět, že jsme zhodnotili své hřivny, že zanecháváme toto místo, tuto planetu, na které jsme žili, v lepším stavu, než když jsme sem přišli, že něčí život byl obohacen, tím, že jsme nebránili Bohu, projevit se skrze nás.
Věřím, že všichni toto chceme. Nemá to nic společného s věkem, ani s tím kde žijeme, jaké postavení máme, stačí jen otevřít se a nechat se vést....
A tak se naše myšlení „co můžu získat“ promění v „jak mohu nabízet, jak mohu sloužit“. Pokud moje pozornost není soustředěna na své ego, ale na dávání, Vesmír na to zareaguje dáváním zpět. Vesmír se zeptá: „jak ti můžu posloužit?“ ale sám musíš napřed někde sloužit. Pak bude přechod dokončen. Až přejdeme do místa, kde není ego.
Kéž požehaný čas a prostor, roku 2016, nám umožní, uvědomit si tuto pravdu, že tu jsme proto, abychom se radovali a žili v láskyplném porozumění .