Moře, slunce, vosičky...

Inspirovaná pozdravem od moře, díky Petí:) jsem si i já představila, že dám malou relax pauzu. Jen jsem dosedla na křesílko s úmyslem spočinout na moment v klidu, začaly mě obtěžovat malé vosičky. Moje první reakce byla celkem útočná, ostatně, to nám stále zrcadlí svět - obrana = adekvátní reakce, že?  To ovšem primárně není moje cesta, na moment jsem tedy dala pozornost činnosti drobného hmyzu, a ejhle, co vidím? Vosička usedla na květ jetelíčku, nabrala nektar a nesla ho mě, na místo, které jsem si právě nedávno mazala mastí proti bolesti. Tentokrát jsem ji zcela oddaně nechala dokončit její plán, aniž jsem se oháněla jak šílená... Ona jen předala bioinformační poselství a s lehkostí pokračovala dál ve svém poslání, aniž bych ji ještě zajímala.  Ó, jak jsem se zastyděla, když mi došlo, jakým nesprávným soudům jsem schopna propadnou ve chvíli, kdy se nevědomě nechám unášet po hladině moře.  A tak, z téhle mojí úvahy plyne: drž se pevně svého vesla - Zdroje, sviť  Láskou a nesuď  už v modu progamu starého Věku, ten čas už nefunguje, nastává Nový Věk, však víte... :)

Slunce a radost kéž prozáří váš den

s Láskou El*