Melancholie podzimních večerů...

Dnešní deštivý listopadový podvečer,

láká usednout v teple domova, se šálkem horkého zázvorového čaje s medem,

dění venku pozorovat z povzdálí.

Pak je ale na pováženou, jakému dění v naší mysli umožníme prostor a čas :)

Paradoxně se někdy objeví nezvaní návštěvníci, a okupují uvolněnou mysl stejně,

 jak americké veverky  londýnský Hyde park...)) 

Pak i z naší mysli se najednou vytratí počáteční euforie, 

a stane se terčem všemožných obav a strachů.

Rozhodně do takového stavu vstoupit dnes, za pošmourného večera je snazší,, 

než, když západ Slunce provází nebe plné podzimních červánků, proháněných svěžím větrem.)

Píšu o tom záměrně, protože právě jsem vyslechla zajímavé povídání,  

komu jakoby pomyslně otevřeme srdce,,,

s jakými entitami dobrovolně sdílíme svou mysl... 

Pokud z toho nemáme dobrý pocit, je to pro nás rychlá zpětná vazba,  

znamení, že tudy Cesta nevede.

Bacha na to, právě teď, kdy se tak symbolicky rychle stmívá...

***

PS.

Moje dnešní rada, otevřít si Pohádkové víno z prosluněných moravských vinic,

 je sice z jiného soudku,

ale pokud přinese dobrý pocit a hezké sny, 

bude to dobré znamení :)