Mysl podobná Nebi.

Nedělní  červencové ráno, mě zavedlo k otevření  Knihy o štěstí.

Přišla ke mě kdysi dávno  takovým zvláštním způsobem a vím, že tenkrát  zastavila tok

mých skálopevných myšlenek, o kterých jsem  byla naprosto přesvědčena 

a tím pádem v nich uvězněna.

Zbořila  stěny a rozšířila vnitřní obzor...

 Zřejmě její poslání pro mne, i dnes to bylo podobné .)

S dovolením cituji pár řádků autora - Matthieu Ricarda:

Řetězce myšlenek budou bujet, dokud nezasáhneme do samotného srdce 

jejich spouštěcího mechanismu.

***

Když ponecháme myšlenkám volnost, začnou vytvářet další a další spekulace různého charakteru.

Pokud nejsou hned na začátku zkoumány, ponechávají si svou zdánlivou skutečnost,

z čehož plyne jejich síla udržovat běh neustálého putování a zauzlovávání.

Přitom žádná myšlenka, ať ctnostná nebo škodlivá, nemá ani v nejmenším hmatatelnou existenci.

Všechny myšlenky bez výjimky jsou zcela prázdné jako duha, která se objeví

na obloze v zářivých živých barvách, avšak nikdy se jí nelze dotknout, 

ušít z ní šaty ani ji použít jakýmkoli jiným způsobem.

Prázdná podstata zůstane vždycky prázdná, i když je ukryta pod různými vnějšími závoji.

Ba co víc, tyto závoje nejsou ve skutečnosti nějaké věci, které by stály v cestě a bylo by třeba je odklidit,

neboť v okamžiku, kdy poznáme prázdnou povahu myšlenek, závoje se beze stopy vytratí.

Když se rozplynou zatemňující myšlenky, mysl zůstane volná a jasná,

přirozeně spočívající ve své vlastní podstatě"

***

Tím, jak si budeme postupně osvojovat dovednost řídit myšlenky, 

se naučíme osvobozovat sebe sama od vnitřních jedů a pochyb.

Mysl se začne podobat nebi, na kterém se nikdy neobjeví ani obláček, 

ale které si zároveň nedělá naděje ani na duhu 

a není proto zklamané, když žádnou neuvidí :)

***

Puzení a náklonnosti, jež na nás až doposud  doléhaly, 

nám najednou budou připadat stejně vzdálené, jako hluk města,

na které shlížíme z vrcholku hůrky, přes lány zlátnoucího obilí :)