Odkud berou emoce svou moc?

Mají nějaký pevný základ? Své specifické umístění? Barvu?

Při bližším ohledání u nich žádnou z těchto vlastností neodhalíme.

Tím se důležitost, kterou jsme emocím přikládali do značné míry sníží. 

Ve většině případů se však emoce znova a znova vracejí, a proto je nutné přejít na další rovinu.

Zlo, jež nás sužuje, totiž obvykle svou sílu čerpá 

z výrazné ohraničenosti našeho duševního světa. 

Události a myšlenky se mohou neustále odrážet o jeho stěny a zvyšovat tak svou rychlost i údernost,

přičemž každý nový náraz nám zasadí novou ránu.

Proto musíme rozšířit svůj vnitřní obzor 

a vzít tak emocím stěny, o které by se mohly odrážet.

Jakmile se jednou zdi vnitřního vězení, vybudovaného kámen po kameni

naším "já", rozplynou jako zlé kouzlo,

střely neštěstí se ztratí v nedozírném prostoru vnitřní svobody.

Příčina veškerého neblaha spočívala v tom, že jsme pozapomněli 

na svou pravou přirozenost, která pod mlhou emocí zůstala nezměněná.

***

Rozvíjet a uchovávat široký obzor vlastního nitra je zcela zásadní.

Pokud se nám to podaří, začnou se vnější události i obyčejné myšlenky 

podobat tisícům hvězd na poklidné hladině širého oceánu, aniž by ji čeřily.

...

Matthieu Ricard