Ono se otepluje...

Určitě jsme všichni zažili. pokud se něčeho bojíme, tak se to opravdu časem stalo.

Už méně věříme, tomu, že pokud se naopak, na něco těšíme, že se to splní, 

dokonce se bráníme, protože prý budeme zklamaní...

Teď mě k tomu přišlo, jestliže už jsme na tom tak dobře, že svým myšlením, 

podpořeným silnou vírou, ovlivňujeme skutečnost,

 opravdu jsme postoupili do vyššího levlu, a jsme maximálně zodpovědni, za to, 

jak uváženě disponujeme svým svěřeným potenciálem -

v podobě myšlenek, slov a následně činů.

Ve středověku za nevysvětlitelné "kousky"  pálili.

Ale s vývojem zjistíme, že je všechno naprosto logické,

ve fyzickém světě fungují fyzikální zákony, v duchovním duchovní,

 zrcadlově se vzájemně odráží, jak nahoře, tak dole.

Je snad v tom nějaká magie?

Stejně jako s teplotou stoupá rtuť nahoru a naopak s ochlazením, klesá,

to samé se může odrazit v našem nitru, někdy se v mistnosti ani nemusí ochladit, 

a nás cosi zmrazí, a jindy i když mráz jen praští, uvnitř hřeje... Láska:)

Co nás šlehlo, hmm? :)

A ono se otepluje, nejen ve vzduchu...

Neříkám nic nového, jen mě napadlo, že se ty věci dějí a máme je už hodně

ne ve svých rukou, ale postupně vědomě ve své hlavě, protože v srdíčku už dávno jsou.

Pokud někomu přijde, že to spolu moc nesouvisí, 

já cítím, že hluboko ano*