Podzimní pohled*

Kdopak v nás, to asi tak pozoruje, vnější objekt?

Na stejný předmět nespočet pohledů, názorů, pocitů...

a to dokonce během krátičké chvíle se mění:

jednou se mi to samé líbí, jindy méně :)

...toto zamyšlení, zvláště na podzim, je při sklizni plodů, z dosavadních činů, jako stvořené.

V dualitě nelze dosáhnou jednotného po-hledu, protože stále "někdo" v nás posuzuje.

Zní to zvláštně, ale můžeme se mýlit ve svém názoru, který už tak je ovlivněn tolika vnějšími faktory,

a proč se tím stále držet ve vězení, omezení dýchat, plnohodnotně žít...

Nelpění na svém momentálním postoji, který je stejně tak nejistý, jako předpověď počasí,

nás osvobodí a umožní nám přijít ke své Opravdovosti, nezatíženi ničím, čím nejsme.

Dovolme si být velkorysí, a nelpěme na svých"přesvědčeních",

vždyť jen pravá LÁSKA umí odpouštět, zapomíná křivdy, raduje se a záářííí i v měsici říjnu:)

Požehnaný podzimní čas. vám všem moje milé Víly:)

s Láskou El*