Pohled za oponu...

Dneska mi přišlo, ať pranostiku, kterou znám  od svého prastrýce,

zveřejním na blogu.

Není to žádné tajemství, ale v naší rodině koluje, a po mnoho let se i naplňuje.

A protože ji letos  vnímám jen okrajově,  tak alespoň sdílím, třeba zaujme někoho z vás..

Jedná se o jistou sledovanost a souvislost mezi počasím dnů a nocí, 

od " Božího hodu vánočního do svátků Tří králů", 

kdy existuje jistá analogie pro počasí dvanácti měsíců příštího roku.

Dnes tedy čtvrtý den - duben :)

A proto, když poodhrnu záclonu, otevřu dveře ven, vidím, že za poslední čtyři dny - 

zatím stále prší, fouká a sluníčko skrývají mraky.

Věřím, že voda, jako ženský živel je velmi potřebná, 

 svěží vítr, přinášející změnu do stojatých vod, nutný, 

zjevné zastínění  Slunce, šedými mračny,

jen vyčkává správný čas, kdy se zvedne opona...,

...a budeme vyvedeni z pošmourných dnů chladné zimy, 

do jasných slunečních paprsků počinajiciho léta. "

*

ze srdíčka děkuji *

***

A snad právě teď, se nám  v mezičase naskýtá prostor,

 vyladit na blížící se Jas*