POKOJ * VÍRA * LÁSKA * NADĚJE

Na adventním věnci hořely čtyři svíce. 

Bylo ticho, takové ticho, že bylo slyšet, jak svíce mezi sebou potichoučku mluví. 

První svíce vzdychla a řekla:

"Já se jmenuji  POKOJ.  Mé světlo hoří, ale lidé pokoj nemají, nechtějí mne! 

Na mnoha místech ve světě je válka, v mnoha rodinách a v mnoha vztazích nevládne pokoj."

Její světlo bylo stále menší a menší, až docela zhaslo. 

Druhá svíce blikala a řekla:

"Moje jméno je  VÍRA.  Ale jsem už přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic slyšet. 

Myslí si, že Boha nepotřebují. Už není potřeba, abych svítila.."

A také druhá svíce zhasla. 

Tiše a smutně se přihlásila ke slovu i třetí svíce.

"Mně říkají  LÁSKA.  Už nemám sílu hořet. Lidé mne dávají stranou. 

Moje jméno používají pro věci, které jsou sobectvím, a ne láskou. 

Vidí jen sami sebe a ne druhé lidi, které by měli milovat. Nedokážou pro druhé nic obětovat."

A její mihotavý plamínek zablikal a zhasl.

Do místnosti přišlo dítě. Podívalo se na svíce a řeklo:

"Ale, ale, vy přece máte hořet, nemáte být vyhaslé!"

Bylo mu skoro do pláče. V tu chvíli se přihlásila čtvrtá svíce. 

 Řekla: "Neboj se!  Pokud svítím já, můžeme znovu zapálit i ty ostatní. 

Moje jméno je  NADĚJE.

Dítě vzalo opatrně svíci do rukou a znovu zapálilo tři zbývající.

****

POKOJ *VÍRA * LÁSKA * NADĚJE

toto je poselství,

které přinesl Ježíš, nám lidem na Zem, jako největší devizu z odlesku Nebe.

***