Pokračování připravované knihy :)

 

Přímořským vzduchem zavanula neobvyklá vůně … 

Nezadržitelně unikala z venkovní kuchyně, jak v pohádce Hrnečku vař, spolu se vzpomínkami na domov v České kotlině se linula pláží …

S požehnáním babičky „propašovala“ Eli* na opačný konec světa  pár semínek kopru z venkovské zahrádky.  Rostlinky se rychle spřátelily s cizokrajnými bylinkami v kamenných dózách v rohu otevřené terasy. Nyní jsou neodmyslitelnou součástí oblíbené omáčky.

 

Eli* dokončila poslední úpravy oběda. V duchu se radovala z čerstvých novinek svých dospělých dětí, slyšet pozitivní zprávy mladých a jejich rozrůstajících rodin vždy potěší.  

Josue* ze své pracovny s kýmsi důrazně telefonoval.

Aj aj!! Ten tón v hlase manžela ji znejistěl…

 

Ráda by se nechala dál unášet svým potěšujícím naladěním. Ale proč zadumaný výraz ve tváři svého muže, který tak dobře znala, ji má tendenci znovu nahnat obavy.  Nechtěla už nikdy spadnout do spár sklíčené bezmoci světských překážek. 

 

Milovali se a slíbili navzájem, že prožijí spolu už jen ty nejkrásnější láskyplné dny po zbytek svého pozemského života.

Najednou ji  zasáhl divný smutek nebo lítost ... ?   

Pocit, že stav starostí snadno přistane i na odlehlém konci světa, uprostřed oceánu, na pláži zalité Sluncem,,,,  ji vyděsil! 

 

V tom pípla smska!

Simča s Martinem posílají selfí ze Skotska, to že se mají fajn svědčí vodopád srdíček a pusinek…  

El* se bleskově probrala ze svého splínu, málem si dala facku!  Bez další duchovní techniky  si okamžitě uvědomila, co prožívali kdysi a co je nyní...

 

Jaké štěstí, doslova zázrak, mají oni, coby rodiče a uzdravená nejmladší dcera Simi.  

Ta znovu nabytá volnost, možnost prožívat radostný, ničím neomezený každý další nový den, chápe jen ten, kdo ze zajetí nekonečného martyria světské bezmoci, je náhle vysvobozen“. 

 

Až se lekla, jak snadno sebevětší div světa málem zapadne do všednosti dne, který přehluší další nová hora starostí …

V duchu znovu poděkovala za hluboký prožitek jedné životní etapy, po níž ji už nikdy nic nedovolí být stejnou a vždy bude vděčna svému Zdroji - Bohu,  za pohádkový  happyend dobře zvládnuté zkoušky. 

Pochopit a nenaletět opětovnému ztotožnění s formou, a to v jakékoli podobě, ji už ke dnu nesmí stáhnout. 

 

Vyndala talíře, příbory, sklenky. Prostřela stůl v pergole.  

Ochutnala melounovou delikatesu. Mňam! Výsledek včerejší kulinářské improvizace. Ráda zkoušela věci nové... Nejdříve uvařila silný černý čaj, vychlazený nalila do tvořítek na led, dala zmrazit. Potom rozmixovala, přidala na kousky nakrájený meloun a vše ještě jednou projela na nejvyšší obrátky. Tříšť přelila do většího džbánu, přidala limetku na plátky a malinko dosladila třtinovým cukrem. Dnes dochutí pomerančovou šťávou, ozdobí kouskem máty….už se těší na přípitek :)

 

Mrkla na Joua*, nereagoval. Stále u počítače plně zaměstnán pracovním jednáním ...  

Proč ne, pomyslela si. Jeho coby Vodnáře  životní výzvy baví a zřejmě bude jeden z nejlepších kaskadérů v překonávání překážek i v Novém světě virtuálního ráje na zemi.. 

Žádný spěch, oběd počká.  Omáčce  jen prospěje, když se bylinky plně rozvoní,,, 

 

Po pár schůdcích vyběhla do ateliéru. 

Místo, kde zhmotňovala své vize ona. Právě tady prožívala kreativní odpočinek…  

Vlastně už od mala panenkám  tvořila oblečky, později šila na své  děti, obšívala rodinu,  vždy si přála navrhovat modely, odívat sebe i blízké do šatů, v nichž se budou cítit, jako by je nadnášela křídla ...  

 

Inspiraci nacházela všude kolem. 

S východem Slunce jemně nasvícené červánky s blankytně modrým podkladem,  zlaté paprsky nořící se ve vzdáleném horizontu v hlubiny smaragdového oceánu,  nebo gejzíry modré laguny tryskající z vysokého útesu jak vodopád stříbrných perel …

 

Úchvatné obrazce s obrovským potenciálem Energie!  To vše s nadčasovým  zpracováním sjednotila a  předala modelu jako punc*.  Byl to další Dar, za jaký byla svému Zdroji Bohu Vesmírně vděčná.  

 

… V letu číhla na ještě čerstvé dílo. Letní kolekce modelů  jenž dominovala  v prostřed ateliéru byla  dokončena.

Hřejivý pocit.  Aby ne! Jsou to vílí šatičky pro milou kamarádku na letní pobyt v Řecku.  Skvělá spolupráce.

Ovšem, kdo by čekal klasickou róbu, bude zklamán. 

 

V módním salónku Eli* se nápaditosti  meze nekladou. Jedná se spíš o umění slučování „neslučitelného“ :)  

Doslova kompoziční hra mnohosti v ultra jemnou skladbu, kdy každým dnem, podle nálady, lze z modelu vykouzlit novou extravagantní kreaci.  Velký důraz na souznění barevnosti, doladěné korálky, háčkované šňůrečky, provázky se vzácnými kamínky, doplní čelenkou, malou kabelkou…   

Baví ji, když detaily spolu korespondují, ač z počátku tomu málokdo uvěří, ve finále překvapí  samu sebe, včetně spokojených zákaznic. 

 

Zavzpomínala, jak kdysi do hluboké noci seděla za šicím strojem.

Často z úsporných důvodů  měla látky tipťop, spíš míň, a s přesností na milimetr stříhala, modelovala, šila … 

Chvílemi se z koníčku stávala rutina.

 

Zcela jiným směrem ji unášela neodbytná myšlenka celoživotního Mistra Ježíše, slova o kráse bezstarostných lilií, kdy nepracují ani nepředou, a přece ani  Šalamoun neměl tak nádherný oděv. 

V čem tkví podstata?? 

Ona na to přijde!

 

Zatím stále platí, bez práce nejsou koláče. 

Ale co když jsou??! 

Dál snila své vize o kráse lilií...  Kreativně v Lehkosti..

 

Každý, kdo se totiž alespoň jednou zabýval nějakou tvořivou činností, ví, jakou radost přináší dílo vykouzlené vlastníma rukama. 

Není to však nic, ve srovnání s procesem vědomého vytváření vlastního osudu,  respektive svobodnou vůlí vybírat prožitky, a skrze ně pochopit, že všechno už JE stvořeno jen najít k tomu Klíč*

 

Vylepšovat, zlepšovat, učit se z knih žádá velkou píli a trpělivost. 

Ovšem přinést na světlo světa něco zcela nového, ustát svou vizi, nezakopat hřivnu, chce obrovský kus odvahy.

 

Eli*  zná nekonečnost zdlouhavého vystupování z kruhu, kdy se točila jak veverka, přes program pokus omyl.  

Přestože hleděla ke své fantastické budoucnosti, vší vynaloženou silou Býka  hnout z místa se nedařilo. 

Pod mocnou tíhou rozklíčovat skutečnost přítomného okamžiku klesala dlouho,  až v poslední zdálo se neúnosný  moment pád náhle změnil kurz  v úchvatný vzlet..

Nalezla pravdu, kterou nosila hluboko v sobě.

Zvolna stoupala k místu, kde barevné sny ožívají...  

 

Jejda!!  Probralo ji cinknutí skleniček, málem propásla oběd.

Jukla z balkónku…

Vida svého muže u prostřeného stolu, už v naprostém klidu a místo mobilu v ruce, pozvedal  jejím směrem číši s vychlazeným drinkem.

Eli* neodolala úsměvu, jakým ji lákal zpět na zem....