Pozorování s odstupem mě vede Domů :)

Abych mohla změnit, nebo pochopit, to jak se cítím, 

našla svoji opravdovost,

musím být schopna pozorovat své emoce.

To, co mohu pozorovat, přece nemůže být mnou,

přestože se s tím ztotožňuju a sama sebe uvězňuju.

Dokážu se dívat na to, co mě ovládá, jako něco, co mě jen navštívilo?

Jsem svědkem, toho že to přichází a odchází?

Svobodně umět jako včelka opustit levanduli a s klidem přeletět na vlčí mák,

nelpět, na tom, že jen fialová mě baví... .-)

Odstup a pozorování toho všeho, je Cestou,

na které se mi chce tančit .)

Pozorování s odstupem mě vede "Domů"

do středu - kterým jsem...Vědomím - prostorem,

za vším tím iluzorním humbukem .)