Probuzení v Šípkovém království .)

Pokládám si otázku: "Co nás při pobytu na planetě Zemi nejvíc baví, naplňuje?"

a slyším..."Všechno! :)))

Asi  ano,)  a podstatou toho " všeho",  tedy našeho žití, seberealizace je tvůrčí aktivita,

která vede k poznání všeobjímající Lásky, Světla.

Spolu se Stvořitelem - s Bytím, nám bylo umožněno dál tvořit.

I když my, jako bytosti, máme k dispozici materiál už stvořený, 

stále máme šanci experimentovat a kombinovat věci doposud 

nekombinované, 

a tím objevovat a vytvářet umělecká díla.

Cestou pokus x omyl, stále dokola :))

*

Co nás ovšem ubíjí, je nečinnost, stopstav, 

nekonečný pocit bezmoci, jen přihlížet..., jako když v pohádce o Šípkové Růžence

celé království usnulo, a každý v takové pozici, ve které právě v tom momentě byl, se zastavil...

A paradoxně, právě tyhle momenty, zastavení, s postupem času  přinesou nám samým víc plodů,

 než nepřetržitý řetězec tvůrčí aktivity a promítnou se jako zářný bod probuzení.

*

Jestliže si všichni uvědomíme svou velkolepost, nebudeme cítit potřebu ostatní ovládat

a také nikomu nedovolíme, aby ovládal nás.

Když se probudíme do svého nekonečného já,

jsme ohromeni, že se náš život může úplně změnit pouhým uvědoměním, 

že jsme Láska a vždycky jsme Láskou byli.

Nemusíme dělat nic, abychom si ji zasloužili.

Pokud to chápu, jsem v souladu se svou Životní energií, ale když předstírám,

že jsem milující bytost, pracuji proti Ní.

To, že probuzením - znovuzrozením pochopíme a přijmeme, 

že jsme Láska, 

je nejdůležitější lekce, jakou si myslím, je pobyt na Zemi.

Umožní nám to zbavit se veškerého strachu, který v nás dotyk s pomyslným utrženým jablkem,

nebo trnem voňavé růže šípkového keře, zanechal,

a je klíčem k záchraně našeho života.