Kutnohorský prstýnek

Jedna a ta samá věc v dualitě má tu moc působit radost a současně neskutečnou žalost. Jen proto, že si to i ono dovolíme prožít. Použiju ukázku - od začátku nového roku prožíváme mimo jiné téma "prstýnek z Kutné Hory" naší Simči. On ji dělá šťastnou pokud je na svém místě, autista obzvláště trpí, nemají-li věci správný řád..  A tak se od toho momentu, kdy Simí nasadila prsten ala Arabela začaly dít  věci veliké :)   Ani ne, že by kouzlila v Matrixu další hmotu :))) Naopak!  Když se prsten díky sundávání a navlékání zimních rukaviček někdy "schová" do hmoty, začíná být hmoty až moc:))  Ale co nově pozoruji, jsou silně se projevující Energie, které je třeba vzít v potaz. Ony směrují mou pozornost do míst, kde bych "prsten" ani náhodou nečekala, ale přesto tam je...  Teď v průběhu víkendu byl opět další zlomový moment důvěry, zda věřím Zdroji, pokud mi potvrzuje, že prsten nezapadl pod stůl v kavárně, ani nevypadl v autě ale je doma, a tak je doma!  - ač to tak zpočátku vůbec viděno nebylo.. Co tím dnes chci Víly moje milé sdělit??  Čím větší neřešitelný problém se naskýtá v Bytí, tím více směřuje mou pozornost cílit na Víru hory přesouvající...  Omilostnit situaci nízkého patra a tetelit se radostí, že už stojím na prahu patra Vyššího... Chápete mě :))))