Staré pominulo, Nové začíná...

Když nás mihotavě zaplaví pocit nevýslovné krásy takovou měrou, až dech se tají , těšíme se z ní, ale v zápětí víme, že odkvete, krása vyprchá a všechno jinak....!! Vždyť pět našich smyslů nemá jiný úkol, než se plně zaměstnat metrixem v dualitě, abychom Jednotu Božství zcela vytěsnili ze svého pozemského života. A naopak!!  Pokud se něčeho obáváme, věřte, že až to přijde, bude to také úplně jinak :)) Já se od narození děsila loučení s těmi co miluju, přála jsem si,  abychom odešli všichni najednou a spolu. Postupem věku, mi docházelo, že se tomu zřejmě nevyhnu, ale bylo mi dopřáno dost času, pochopit, přijmout, dovolit změnu... a když to teď přišlo, doopravdy nastal okamžik loučení, čas odchodu mého milovaného tatínka do Vyšších světů, čekala jsem všechno jiné, jen ne to, co doopravdy nastalo.  Nepředstíratelně po příchodu smrti,  jsem  směla tváří v tvář vidět radostný, šlechetnou krásou prozářený výraz, předávající poselství: "... ani oko nezahlédlo, ani ucho nezaslechlo, co Božství daruje tomu, kdo už zde na Zemi z celého srdce Božství důvěřuje, miluje, spočívá...."  Ta Láska přetéká, netřeba se do ní nutit, když víš že Ona je stálá, bezpodmínečná, nikdy nekončí, nesoudí, vše nepotřebné pouští, každému odpouští, miluje, miluje, miluje, miluje, nic jiného nezná...   Proč asi v Bibli je příběh Adama Evy, jak se před Bohem schovávali, po utržení pomyslného jablka zakázaného stromu Poznání?  - není to tak trochu zašifrované? Vždyt my jsme ti, co se schováváme za ego dokonalosti, nedovolujeme Božství býti v Lásce prožito naplno. A další podobenství:  Marnotratný syn se vrací - kudy on se asi dostal odsud Domů, kde byl přijat otevřenou náručí Božství?  Bylo to v plném uvědomění ?? -  Dovoluji si to, přijímám a opouštím staré již nevyhovující karmické programy, stále se točící v kruhu trestu a odplaty. Náhle v jediném momentě se opona zvedá,  zaplavou květů představení začíná, Rajská zahrada se otvírá...Kdo je zrozen  v Božství, právem smí říci : Staré pominulo, nové začíná...