Silou poupěte, silou prány, mocí Lásky...

Víly moje milé, známe chvíle, kdy upřímně děkujeme, že smíme coby zrozené bytosti do hmoty zažít přítomné "tvoření",  jaké je každému individuálně dovoleno a dopřáno.  Uvědomuji si  TU životní sílu - nazývanou Prána, Čhci, Ki, Dech, univerzální podstatu veškeré energie, která naplňuje a udržuje všechno živé v Proudu, jak v člověku, tak v té nejmenší berušce, květince, buňce, ve světle, v hudbě, malbě...  Pránu, která námi proudí, můžeme vnímat jako takovou „auru“, kterou ostatní nevidí, ale mohou cítit.  Do těla vtéká čistá, jaká však z něj vychází, závisí na každé bytosti, na jejím myšlení, cítění, vlastnostech, ctnostech, ale také prý na stravě, kterou přijímá, na místech a na společnosti, kde se pohybuje. Věřím, že kvalita prány, která z každého z nás vyzařuje, působí nejen na okolí ale  zpětně i na nás samotné sytí.  V té souvislosti si znovu připomínám moudrost nadčasových slov Vojty Dyka v písni Šumavský otčenáš:   "Zasadíme strom, zasadíme stromek radosti, místo květů, budou starosti. Ten strom roste v nás, roste i v té druhé bytosti, jen nesmíme prožít život ve zlosti. Kdybychom tak učinili, pohněvali bychom Víly, které silou poupěte, tvoří Lásku na světě.." Je to opravdová síla, obrovská MOC jakou smíme vnímat, přijímat ve ztišení a vystoupení z hluku, když i pár kvítků čerstvě rozkvetlého zlatého deště převede mysl, nezávisle na tom kde se na moment zasekla, do jasných světlých rozměrů Bytí, neuchopitelné přesto Jsoucí síly poupěte, síly prány, mocí Lásky...

Krásný den

s Láskou 

El*