Štědrý den*
23.12.2024 21:17
Probudilo ji cinkání zvonečků…zachumlaná po uši, sledovala rej Andílků při tvorbě vánočního veselí.
Podobně jak sněhové vločky tančící za oknem s Božským posláním, snášely radost z Nebe na Zem, tak i Andělé před očima spřádaly světelná vlákna, kéž protkají rok co rok vánoční čas krásnými zpěvy o Zrození Božství na planetě Zemi.
Fantastickou podívanou mohla sledovat celé hodiny.
Její Andílci hráli na všemožné nástroje a ta hudba ji dávala křídla..
Jeden z Andílků co brnkal na struny, se jí obzvlášť líbil .)
Tenkrát na malou Eli významně mrknul, zamával křídly, otočil se a než zmizel, jako by říkal:
„Ať je tvůj svět vždy otevřený možnosti, že existují zázraky*
Netušila zlomový okamžik, že od teď už nebude mít své kamarády z duchovní dimenze tak blízko před očima, kdykoli si s nima hrát, mít jejich společnost nadosah.
Čas ani věk neřešila. Bylo ji pět nebo šest let..
Tenkrát jí ani na mysl nepřišlo, že musí úžasnou plejádu Andělů na čas opustit.
Podporu zažívala už "jen" v Duchu, a čím dál více byla vedena k Víře v sebe a Zdroj Božství.
Nalézt cestu jak se dostat ze "Země" do "Já Jsem"
To ovšem tenkrát jako dítě jen těžko do důsledků chápala…
První tři desítky let života žila Eli jako v bavlnce, doslova tančila v oblacích.
Vychutnávala každý okamžik a přála si, aby to tak zůstalo navždy.
O čem duchovní guruové přednáší – to fungovalo jí už tenkrát „v co věřila, to se dělo*
Přišlo ji to samozřejmé.
Děkovala za každý den prožitý se svými milovanými dětmi a mužem Jouem, společně tvořili všechno, co bylo třeba a to je těšilo..
Vděčná a šťastná se svou rodinou, netušíc, jaké zkouškové žití ji v dualitě čeká.
Pokud všechno doposud šlo tak nějak zlehka, samo, na co pomyslela to měla*
V následující životní etapě se viditelně odvíjelo jinak - na co pomyslela, za co prosila - dostala pravý opak.
To ji však neodradilo.
Možná naopak. Stále věřila ve svůj Zdroj - svého Boha.
Olej v lampě nevymění za možná snadné ale současné marné řešení..
V čase kdy se opravdu cítila na všechno tolik sama, vzpomněla na své kamarády Andílky a tenkrát si tak moc přála, kdyby jí byl poblíž alespoň jeden jediný.
Mohla by s ním komunikovat, kdykoli v nouzi potřebovala, zvedla by telefon, on tu byl pro ní a vždycky ji vysekal "andělským mečem" ze smutku a bezmoci, aniž by měl světské výmluvy.
Božství přání plní.
Ne sice na počkání..
Ale plní :)
Anděl se objevil!
Od prvního okamžiku věděla, že je to On, brnkal na kytaru... Jo, byl to ten co na ni tenkrát mrknul, vymodlený Anděl strážný poslaný z Nebe na její přání.
Coby duchovní Ochránce pomáhající znovu se rozvzpomenou na svou Podstatu ukotvit se v Božství.
Tohle duchovní téma se stalo v té zlomové době pro El zásadním, už neměla takový záběr na pomíjivá pozlátka, čím více se blížila cílová rovinka...
Znovu se ještě na okamžik vrátila v mysli do svých dětských let…
Před očima se rozprostřela zasněžená krajina. Maminka tatínek malá Eli s mladším bráškou kráčí do lesa omrknout vánoční stromek.
Žili totiž v domku poblíž zátoky velké přehrady obklopené lesy.
Ten den nikam nespěchali, procházkou došli až k tajuplnému poloostrovu, odkud dalekohledem pozorovali labutě, majestátně plující po klidné hladině.
„Jak princezny zakleté v čase, vyhlížejí prince, aby je vysvobodil ze zakletí.“ - už ve své mysli vytvářelá scénář Eli – však ani tenkrát fantazii meze nekladla.)
Cestou domů se vraceli hlubokým zavátým úvozem, vysoké stromy tvořily tajemný prostor.
Všechno kouzelně pokryté sněhem, i ta košatá líska u cesty - v tom okamžiku viděla Vincka na saních z pohádky Tři oříšky pro Popelku, jak ho něco cvrnklo do nosu, on nadšeně pobídne koně Juráška a uhání předat vzácný dar..
A přesně, tyhle kouzelné pohádkové chvilky dětství tvoří Vánoce budoucích let.
Nikdy se nevymažou.
Když si teď po mnoha letech rekapitulovala svůj postoj k Vánocům, věděla, že z velké míry za to vše krásné vděčí rodičům. Jejich touha vytvořit na chvilku „Nebe na Zemi“.
Vybavila si, jak ji před Štědrým dnem v hluboké noci probudily tajuplné zvuky z vedlejšího svátečního pokoje, kterým časem přiřadila formy - šustění papíru a občasné zacinknutí ozdůbky na vánočním stromku. To všechno ve své fantazii malé dítě bere jako zázraky z Andělského světa…
Opět se ponořila do vzpomínek dětských let, kdy se svou kamarádkou vystrojily jako malé holčičky svoje první Vánoce v bývalé dřevěné autobusové zastávce , torzo objevily v lomě, kam byla bouda převezena před úplnou demolicí.
Vyzdobily jí vlastnoručně vyrobenýma ozdobama, na dveře pověsily smrkovou větvičku se šiškama, na zem kousek staré deky od babičky, prkno co sloužilo jako lavička, pokryly vánočníma ubrouskama propašovanýma z domova, naaranžovaly jablíčka...
Dřevěnou podlahu pořádně vydrhly a chodily po ní bosy v teplých ponožkách, aby nenašlapaly sníh – přestože všema skulinama do chatrče foukalo, snad i sněžilo, uvnitř samozřejmě mrzlo, jen praštilo - to je ani trochu nerušilo :)
U stromečku nazdobeném papírovým třepením si předaly pečlivě zabalené dárečky, vypily ještě teplé kakao donesené v termosce z domova a k tomu dlouze vychutnávaly voňavé perníčky od maminky…,
I tam se kladl základ do Vánoc budoucích…:))
Když se pak časem potkají dva, zamilují , začnou spolu vytvářet první Vánoce a ty pak chystají svým dětem na základě naučených programů, různých představ, tradic, zvyků…
Když mají štěstí, tak se domluví, na čem se shodnou. Postupně slevují, na mnohém už nelpí, těší se z Božského klidu, který se nikde nekoupí a přitom v Něm nachází to nejvíc – sebe*
Eli si tohle uvědomila ze svého nového Patra.
Ve vzpomínkách se vracela jakoby v čase do svých dětských let, ale ještě více osvobozena od představ – všechno plynulo samo bez pozlátek, a přesto líp než si dovedla kdy představit.
Všimla si: Tady v novém „Patře“ se Vánoce dějí nonstop.
Opravdu kvůli tomu nemusí strojit stromeček, modlit se a prosit za pohodovou náladu všech zúčastněných, ani se na ten slavnostní moment extra zdobit.
Všechno plyne v toku Světla a Lásky, tak úžasné atmosféry, kde žádný kapr neobětuje život, aby se rodina u sváteční tabule přebírala s kostičkama a tučný bramborový salát nebo hora cukroví způsobila záchvat slinivky.
Nic takové se nekoná.
Najednou Eli, když uvolnila postupně naučené programy, zjišťovala kde, že to žila??
Ač to bylo všechno rádoby krásné, bylo to obrovsky pomíjivé.
Nyní se jevilo, jako film pro pamětníky – ráda si přehrála v mysli – ale to bylo asi vše.
Návrat zpět se nekonal.
Co všechno se v té hlavince malého človíčka vytvoří na základě vzpomínek, představ z Věky Věků, co všechno si sebou nese dál a co je schopna zapomenout zaváté pod lavinou naprogramovaného světa…
Někdy je to přínosné někdy zátěž.
Otázka?
Záleží z jakého patra situaci sleduje.
V jistém stupni vývoje se začíná radovat z maličkostí čím dál více miniaturních, až z nich nezbude ani kapka časem ani pára, snad Vůně ( proto milovala dárky co voní.. :) Nesmazatelný otisk v Duchu*
Vše se časem obrátí směrem dovnitř, kde v bezpodmínečné Lásce je zahrnuto všeobjímající DOBRO, stav obohacující už jen tím, že v Něm Jsem*.
Ostatně, i tak ještě poprosila Božství o jeden střih do časů minulých.
Byly to Vánoce s milovaným mužem a úžasnýma dětičkama, jaké jim byly Božstvím darovány. Ten čas si ve své rodině vychutnávala nejvíc.
Vánoce s nima byly nejkouzelnější na celém světě. Na přípravy se moc těšila a pak ty rozzářené oči dětí u stromečku***
Tenkrát po nocích pekla nespočet druhů cukroví, chystala dárečky, pletla svetříky, šila oblečky, vyráběla pokojíček pro panenky z dostupným artefaktů, sháněla klučíčí stavebnice, pohádkové knížky, vymýšlela čím by své milované potěšila…Ten čas zbožňovala.
Samozřejmě i toto uteklo jako voda, a co by si z toho ráda podržela, bylo tatam
…takže opět zbyl otisk v Duchu.
Nesmutnila* Život jde dál… každého učí udělat krok do neznáma..
Vždyť děti opět se svýma rodinama skvěle pokračují a pokud si z domova odnesly, něco, s čím o Vánocích souzní, přidají ke své vánoční kolekci, štafeta pokračuje...
Nyní se El* raduje s nimi na dálku, hlavně, když jsou spolu šťastni.
To je tím jejím největším přáním, které se nese všemi Vánocemi****
Pokoj lidem dobré vůle…
Uzavřít kapitolu o Vánocích nelze
Pro ni Zázrak přesahuje z roku končícího do roku nového s poselstvím Zrození Božství v každém jedinci znovu a znovu..
Na vzkaz Andílka nikdy nezapomněla:
„Ať je tvůj svět vždy otevřený možnosti, že existují zázraky*
Vlastně díky tomu si Eli mnoho svých "trablů" manifestovala napříč skutečnostem v kouzelné představě, ale o tom až v další povídce...
Teď už jen s přáním požehnaný Štědrý den*
vám všem
s Láskou El*