Stoupající balón...
Včerejší podvečer, kdy Měsíc dosáhl svého srpnového úplňku,
vylákal jisté šťastlivce vzlétnout, a na chvíli sledovat cvrkot z ptačí perspektivy .)
Líbilo se mi, že to mohu s klidem v srdci, pozorovat ze zdola, aniž bych tím musela taky projít,
nebo se tím stát, aby mě tento zážitek učinil šťastnější.
Napadlo mě, jak se asi cítí posádka balónu, když zážitek letu končí?
Vznášejícící koš, definitivně opouští pestrobarevnou oblohu, usedá k zemi...
*
Shodou okolností mě k tomu přišla myšlenka duchovniho učitele Osha, říká, že
Biblický příběh o pádu, je pouhou fikcí.
Skutečný pád znamená, že člověk padá z pozice svědka do stavu,
že se s něčím identifikuje a svou pozici svědka ztrácí.
*
Dovolit a nechat skrze sebe proudit dál, to, co má...
co nelze zastavit...
neztotožňovat se s ničím...
*
Toto zjištění, být pouze svědkem, je skutečně osvobozující,
doslova radostný pocit pozorovatele, stoupajícího balónu k nebi :))