Světlo v nás*

Včera jasný sluneční den...

Přemýšlím nahlas, proč? mám v adventní době jistý problém, s touto azuro gradující energií, 

kterou v každém jiném ročním období, naprosto miluji.

Stejně jako vegetující poupata v zimě, když zahlédnou světlo paprsků Slunce, 

ač přirozeně v tuto dobu nechtějí, teplo je nutí rozevřít vrstvu ochranných okvětních lístků,

následně mráz je spálí..auu!!

?? tak, že by i nás, sluneční gejzír vycentroval z adventního ladění?

Já odpověď vlastně neznám, uvnitř však cítím, že mě zářná sluneční obloha v tomto čase doslova irituje, 

působí jako prudký svit halogenu do očí, nechráněných slunečními brýlemi:)

*

Chystáme se přece přivívítat Toho*

Kdo přichází a přináší "Něco" mnohem cennějšího..."Světlo z Jiného Světa*"

 a snad abychom nepřehlédli tuto šanci, být Vědomě přítomni,

 tak je nám v naší destinaci darována vyjímečná DOBA ADVENTU*, Očekávání*

 Postupně ubývá denního svitu pozemského, 

noc se prodlužuje, tma vyjímečně výživná...

A nám, je přímo spontánně servírovaná příležitost, ztišit a zklidnit svoje rozvířeněné energie,

přiblížit se svému středu, dát i sobě prostor k Bytí*

Následně usednout v kruhu svých "spřízněných" Duší,

 oprášit své lucerničky se skomírajícím plamínkem,

jež i tak dělá co může, aby přežil ataky po celý předchozí rok*

Aby o kousek víc připraveni, jsme otevřeli svá srdíčka  Světlu*

až v okamžiku Zrození*, cinkne u dveří*

Vždyť  právě v přírodě, pokud bychom se ocitli v momentě Zimního Slunovratu*

bytostně ucítíme radostné Probouzení*

Ano! je to nepřehlédnutelné právě v tichu a šeru,

když Světlo Kristovo planetu Zemi objímá a zááří v nás*

Ze srdíčka děkuji*