Tenktát se to stalo...
03.04.2025 09:55
Dloudobě sleduji, od kdy si začínám uvědomovat sebe, coby zrozenou na téhle planetě...
Ten moment je totiž mezním předělem mezi stavem: Jsem součástí Bytí v Božství*
a druhým stavem: Já coby oddělená, se vědomě vracím k Božství*..
Tenkrát ...netuším kolik mi bylo roků - ale rozhodně málo :)
Vidím to jako živé: Vyběhnu z komfortní zóny našeho dvorku, kde mi nic nechybí, jsem tu doma a šťastná, ale přesto zvídavě jdu k velkým vratům, v nichž jsou otevřená malá dvířka...
Stoupám si na trámek, který se musel překročit - byl pevnou součástí dřevěné konstrukce vrat.
Mě ale zaujalo na tom místě balancovat jako na kladině a současně pozorovat co se mi odkrývá za vraty...
Byl to fascinující horizontální výhled s pohledem na různorodé efekty, v dáli obrovská vodní hladina, kolem lesy pole louky a na té jedné nejblíž ke mě, můj děda sekal trávu. Uviděl mě, usmál se a pokračoval ve své činnosti dál.
Ty svobodomyslné tanečky na mojí malé kladině cítím vzdáleně.. ale pevný otisk zůstal do dnes.
Pocit: všechno mohu, všechno je tak snadné, smím si to zakusit dokonce v realitě,
a až se nabažím, půjdu zpět na svou kladinu s výhledem a vizí návratu Domů*
To "tenkrát" jsem byla v té největší SVOBODĚ jakou lze tady zakusit, ovšem nevědomá "iluze" pomyslné zodpovědnosti za VŠECHNO, co na sebe stáhnu přes programy systému, jimž dám pozornost.
To "tenkrát" jsem konala jen to nejlepší co šlo a dle svých neomezených možností kráčela respektive tančila intuitivně v Lehkosti Bytí*
- věděla jsem, že nepatřím jen do lidského světa, ale jsem součáství Božské andělské říše*
Symbolický zážitek - že? :)