Tulák po hvězdách***

 Ani nejkrásnější zážitky netrvají věčně. Mnohem důležitější než jakýkoli pomíjivý zážitek je hluboký vnitřní klid, který nikdy neopustí.  

Můj aktuální poznatek: Jsem-li Vyšší Rukou mentorována podezřelele víc než tvrdě, začnu postupně upouštět  od svých rádoby utkvělých představ a naučených programů,  o tom co dělat a naopak jen být.... Nenechat se zahltit tím, co si říká "naléhavé ",  ale co je doopravdy důležité konečně zažít!

 Teoreticky ano, ale v praxi?  Je to zcela nové,,, dlouho sice nechápu,,,, ale pokud překonám hraniční moment vzdoru,  ten bod, jemuž se nějak podvědomě snažím vyhnout..  Stane se TO!  A  já  sleduji působení  volného pole  Bytí....  Jako všechno, chce i toto trpělivost.... Všimla jsem si, že opravdu, když přestanu klást odpor, rozhostí  se hluboký klid...  A on se šíří.... O to víc pak vnímám třeba právě teď v zahradě, jak reaguje okolí,,, v té spontánnosti,,,, rozrostou se rostliny, zcela svobodně, vytuší ideální podmínky...Odměnou záplaví blankytné květy...

Podobně jako v knize Tulák po hvězdách, kdy ač v cele za mřížemi (doslovně nebo pomyslně) může lidský Duch žít na více místech současně a prožívat největší Svobodu, jakou si lze jen představit. Pokud i Ty tomu věříš, věř, že to jde!!!

Je to tak, Cesta vede přes prožitky, změny chtěné i nechtěné, avšak potřebné...