Ukázka připravované knihy...

Sluneční paprsek ji zašimral pod nosem.

Usmála se. 

Přimhouřeným okem zpoza řas zavnímala vlající záclony v otevřeném okně ložnice...  

Ještě chvilku se Eli* nechala unášet  radostným opojením z procitnutí… Stav, do jakého se nyní denně probouzela byl jak zářný sen*  Pohádka se šťastným koncem v realitě, kdy všechna bezmoc času minulého, mávnutím kouzelného proutku mizí….

 

Je to opravdu tak snadné??  

Zrušit starou Dohodu a nahradit Novou.  

Zřejmě nešlo jen o radu moudré Vědmy spálit  Dohody, ale o přesné dozrání všech zúčastněných. 

Přesto Elí* občas ještě v myšlenkách ulétla kamsi...   a pak s velikou vděčností v srdci úprkem spěchala  zpátky k sobě samé, do přítomné podstaty Bytí, do náruče Lásky Boží. 

Napadlo ji, "Kdo" byl, ten, jež donedávna programoval tak zvláštní kulisy?  Co to bylo za “sudičky“?

 

Brrrr!!  Otřásla se!!!  To už neee !!  I v tak horkém počasí, lze zažít na těle mráz..   

Raději vyskočila z postele a jako každý východ Slunce i dnes ho vítala několika cviky Holčičí Jógy.  Sestavou určenou pro přivedení těla a mysli do denního rytmu, rozproudění krve s gejzírem vesmírné energie, chystala se dát do chodu.. 

Paradoxně, napadlo ji, že ani toto neni zcela přirozené.. Co se stane, vypustí-li cviky, současně v mysli zruší staré Dohody,  budou ji chybět ??  

Coby svobodomyslná čtrnáctka (den narození)  jen máloco dlouhodobě plnila dle tradic a návyků.  Ona se narodila tou která JE  kreativní, po hladině tančící... Cokoli dělá tím se také stává a ráda.  Dokud technice věří, účel prostředky světí.  

Což ostatně avizoval před dvěma tisíci lety Ježíš:  "Víra jako malé hořčičné zrnko koná zázraky"  :) 

Teď už jen Vědomě BÝT...

 

Eli*  ten stav velmi dobře zná.  Jakmile pohár naplní, kapka poslední je poslední....!   

A tak dnes svým cvikům s vděkem mává a vale dává... 

Bosky vyběhne z domu na pláži, několikrát se spontánně dokola zatočí,  hledíc k azurově modré obloze a s rukama  sepjatýma taneček uzavře.. Ejhle, další rituál na světě :)

 

Nad mořem kroužilo hejno bělavých opeřenců podobných našim hrdličkám, až na to, že tmavý kroužek nemají na krku ale kolem oka.  Nody Bělostný, tak se jmenují.

 „ Co vy milí holoubci,  jaký vzkaz pro mě dnes máte..??“  

Eli* ani nečekala odpověď,  jí vlastním rozverným  krokem radostné víly, odtančila k moři,  odhodila šaty z šátku a bez sebevětších rozpaků už se nořila ve vodách oceánu..  

 

V ranním Slunci bylo krásné blýsknout se perlami slaného živlu na opáleném těle v rouše Evině…   Netušíc, že nevídanou spontánnost s nadšením sleduje její milovaný manžel z terasy domu. Nikdy ho nenapadlo, jak úžasné to může být, když je žena svá a šťastná.  

V uších mu zněl text písně Lucky Vondráčkové, jaký El* v jisté době bez omrzení pouštěla stále dokola:   „Má se to stát, nechci žít jak svázaná. Kdo mě má rád, bude hádat v čem jsem svá. Má duše chce víc, jsem rebelka posedlá jedním velkým snem - kdy vzlétnu já? „

 Ano, v duchu si říkal:  " Je to silná Býčice přitom tak křehká Víla."   Ačkoli o její spontánnosti věděl ze starých časů, nyní ho její stále „holčičí pohyby“ uchvacovaly snad mnohem víc,  sledoval ji, jak se nechá unášet Bytím – Bohem,  je tak inspirující, že to chtěl taky. 

Většinou si tuhle svobodnou vášeň uvědomoval při pozorování roztomilých vnoučat, ničím nerušeným zapálením poznávají svět.,,  jsou doslova k sežrání  :) 

 

V Duchu děkoval, že spolu s Eli mohou zažívat čistou Radost z Bytí v tak obrovské míře. 

S velkým vděkem i pokorou přijali obrovský Dar, za cenu zvládnutí  jedné z nejobávanějších zkoušek. Vzpomínal, kdy oni dva, jejich tři úžasné děti a celá široká rodina kdysi dávno, coby ještě Duše,  spolu uzavřeli slib. Věděli, že půjdou na planetu Zem, že to nebude vždy snadné – ale rozhodně to zvládnou. Snad proto šli s obdivuhodným nadšením, s vizí stálého  propojení se Zdrojem a když náhodou  jeden na chvíli  ztratil spojení, druhý jej stoprocentně podpořil.  Proto mohli vyjít vstříc úkolu, který mnozí tvrdě odmítali... Tak výsadní to je, že se radují i Andělé na Nebi, jak lze v lidském těle krutost bezmoci přijmout, ustát s vírou a nadějí, že vše v dobré se obrátí.  

 

Přestože minulost staré Dohody už dávno spálili, s pevným přesvědčením splnění svého přání: Kéž jsou všechny Bytosti šťastny*...v paměti jim zůstalo navždy vryto, jak vzácné a mocné je věřit v Zázrak uzdravení,  v Zázrak LÁSKY na planetě Zemi…  

Jak snadné pak uvěřit textům písně:  "…Budu lítat si bez hranic okouzlená a potká mě všechno co svět pro mě má a dá, svět pro mě má a dá, Tebe mi dá…. "

 

S vděkem napříč všemu prožívá Eli* vždy to, co potřebuje... Nyní  Oceán modré laguny je pro ni rájem na Zemi..  

Tolik si zamilovala soukromou pláž, kde cítí gejzír Boží Lásky doslova na každém kroku, s každým zrnkem písku se otevírá nová kapitola kouzelného vysvobození Mysli ze zajetí nízké úrovně Vědomí.  

Připomíná sobě i potřebným, stejně jako v knize Tulák po hvězdách, kdy ač v cele za mřížemi doslovně nebo pomyslně,  že lidský Duch může žít na více místech současně a prožívat největší Svobodu, jakou si umí jen představit...