Ukázka z připravované knihy 8.

Žena reagovala milým pohledem: „ No to se vůbec neomlouvejte, to já , já děkuji, že smíme přisednout. A konečně díky Simonce se uvolní konverzace tohoto zakonzervovaného rezortu. "  - usmály se obě:) 

Žena pokračovala: "Možná neuvěříte, hned jak jsem vcházela, všimla jsem si vás v přeplném prostoru. Ale co víc, vnímala jsem vaši bytostnou  výsadu, vím stoprocentně, že si máme něco předat!!

Jen,trošku jsem se váhala  -  zda smím?  ..bylo to silnější než já! :)))

Zní to šíleně??“  

 

Tak tohle Eli nečekala!  

Ale vždyť si to vlastně v autě přála.  Ve všech touží potkat  Anděla, se kterým by mohla posdílet to čím teď žije. 

Ne každý je ale zvědavý na spontánní zpávy z Vyšších pater...  :))

Ač tedy žádný konkrétní trumf v rukávu neměla,  kontinuálně dopovaná  Božstvím rozjela své téma* Okamžitě po pár větách bylo jasné, že se vzájemně našly. Spontánní hovor na téma mezi Nebem a Zemí, vynesl obě mimo realitu.. Ztrátu pojmu o čase přehlušilo radostné vejskání malých společnic, i ony si dovolily svou alternativní verzi předávání radosti.

Při loučení proběhla zkoušku mobilního spojení, pro případné další setkání,  ale co nejvíc - v Duchu si odvážely blažený pocit podpory,  ve své, né vždy pohádkové pozemské situaci.

 

Léto odeznělo, listí zlátlo a Eli  při jedné podzimní vyjížďce, v té samé kavárně, tentokrát uvnitř v odlehlém zákoutí se Simí znovu zakotvila u kapučína. 

Ejhle – na obzoru děvčátko, tentokrát asi čtyřleté, s vykulenýma očkama  vzhlíželo k Simi,  a ta jen přitvrzovala mimické podněty, aby se stala ještě větším přízrakem : )

Což se úspěšně dařilo.

Představení nabíralo sledovanost..

Nevyžádaná šou je tady!  Ač se Eli* kdysi ráda stávala středem pozornosti, už to nebyl její šálek čaje.)  

Slušně, po vyčerpání trpělivosti na úvěr, seanci ukončila:  „ Simi máme dopito?  Zamávej prosím holčičce, pomalu odjíždíme za pejskem, za taťkou - domůů“ 

Simi významně mávala, Evelinka mávala, už i maminka se zapojila, všechny čtyři si navzájem popřály šťastnou cestu a šlo se dál:) "

.

Tahle nijak nepodstatná příhoda dala Eli  impulz,  znovu se rozvzpomenout na tenkrát to mysteriózní setkání s Melek* – apropo v překladu její jméno znamená Anděl*  

Jakpak se asi má?  

Spontánně odeslala aktuální mms pozdrav z místa, kde se v létě potkaly.

V okamžiku obdržela děkovnou hlasovku, s  vysvětlením  ztráty mobilu, čímž Mel*mnohé  kontakty zmizely… 

Co podstatné však,  že tenkrát z toho vzájemného sdílení Mel* přijala úžasný nadějný prorocký vzkaz, ten se naplnil a zdá se, že zázraky přichází k tomu, kdo věří. 

Opravdu to funguje, když dovolíme!!  

 

Vzhledem k srpnovému setkání s vysláním mnoha upřímných vizí s prorokováním nadčasové skutečnosti – bylo pro Eli potěšením, že se opravdu naplňují  slova Mistra Ježíše – ve smyslu: Sejdou-li se dva nebo tři v duchu s přáním (modlitbou)  si přát ze srdce to nejlepší,  je Božství uprostřed nich a veliké věci se začnou dít nezávisle na okolnostech* )

A to, co doposud nešlo,  je zažehnuto pochodní Světla a Lásky* 

 

Obě byly vesmírně vděčné, vždyť díky Vyššímu hlasu, kterému nekladly odpor,  jejich cesty sjely k sobě, ač z opačných vzdálených konců kraje. Navíc v to parné odpoledne  zvolily místo osvěžujícího koupání právě ten přeplněný rezort, onen kouzelný stolek pod škumpou a spontánní důvěrou otevřely brány Božství realizovat Volnost Bytí na Zemi *

Tak i takhle to chodí…když dovolíme :)

 

Pokračování příště ..