Ukrytý poklad...

Není to tak, že já si rozhoduju, o čem budu psát,,,nikoli .)

 Všimla jsem si, když si brzy ráno vyjdu na mou oblíbenou procházku rosou,

často pohled zaujme něco, co nečekám...

Dnes jsem ale cíleně vyběhla za nebem bez mráčků, 

foto přes korunu košaté škumpy, bylo jak pod palmou u moře...krásně modré!

 Přestože prasklý květináč v kamenné zdi, obvykle nevnímám, 

 mě upoutal hned při vykročení ze dveří,

foto ano, ale nemínila jsem mu věnovat dnešní titul .)

...

Nějak z rozumu jsem cítila, že si užiju azuro a budu snít o šplouchajícím moři...

ale co se nestalo...!?

 Ačkoli na displeji mobilu fotka nebe přímo ukázková, stáhnout nešla za nic na světě .) 

zato květináč bez problému.

...úplně mě to trklo...!!

Tak ty chceš jít hledat poklad k moři, kde nejsi 

a stejně jako Santiago v Alchymistovi, který se vydal k pyramidám, 

po mnoha peripetiích zjistíš, že ho máš ukrytý doma a denně se na něj díváš:)

A tak, díky těm mnoha pomyslným nezdarům, kráčím v režii

 "Režiséra", zdárně k Cíle...a Děkuju Mu za To .)

***

Krásný den všem!

***

s dovolením cituji mou nejoblíbenější pasáž knihy, Paula Coelha , Alchymista.

"Jsou to síly, které se zdají být zlé, ale v podstatě tě učí, jak uskutečnit svůj Osobní příběh. Připravují tvého ducha a tvou vůli, 

protože na této planetě platí jedna veliká pravda: 

ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, 

že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi."
"I kdyby to třeba bylo jen chodit po světě? Nebo vzít si dceru obchodníka s látkami?"
"Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. 

Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. 

Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno.

A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil."