Uvolněme se, prosím .)

Je samozřejmé, že se nadpisy mých každodenních vhledů, občas podobají,

točím se přece jenom stále kolem, mě, bytostně blízkého tématu.)

Fotoateliér je též omezený, mění pouze clony, jak se střídá roční období :).

Proto se dnes stalo, když jsem se zahleděla na košatou hřívu vybarvené břízy, 

a jakobych slyšela..."uvolni se, prosím!"

A tak dřív než myslím, spontánně intuitivně píšu...

Náhle mě laskavě upozorní systém, že už jednou stejný nadpis, na svém blogu, mnou vytvořený, mám:

"Uvolněte se, prosím"

www.jsemturada.cz/news/uvolnete-se-prosim/

Možná stejně jako vy, jsem si ho teď přečetla, znovu jsem Moojimu poděkovala a dala za pravdu!

A protože jsem to tenkrát, zřejmě úplně s tím uvolněním nepochopila, 

dnes jsem měla šanci, si to znovu zažít...ty koruny stromů, to dokonale demonstrují,

nechat opadat staré listí právě v době, kdy je tak krásně vybarevné...

ony jasně ukazují, jaké to je, v plné síle uvolnit...

s  důvěrou vstříc všemu co je...

přijmout  nabídnuté občerstvení 

a užít si nový začátek*

***

Druhý pokus je zde...čas, uvolnění nastává :)