Vánoční svíce*

Velkou svíci, 

dárek loňských Vánoc, jsem často rozsvěcovala při významných chvílích v rodině. 

Letos o Vánocích jsem ji opět zapálila a ona dohořela...

Torzo, které po ní zbylo, působí jako odlitek olova,

zvyk, který sice nepraktikuji, ale přesto mě upoutal :)

Vložila jsem do ni  zapálenou svíci další a nechala se unášet...

Přišel vhled,,,

jakoby mě kulisy záměrně odveděly od podstaty děje.

Uvnitř hoří stále tentýž  plamen, zapálený jiskrou a ten plamen hlavně svítí,

to, v jakém obalu, zda při tom i vydává opojnou vůni, nebo jen čistě plápolá,

není podstatným důvodem,  Důvodem  je stále On - Zdroj  - Světlo*

A tak mi připadá, že i když se herci mění, hlavně ať v každé živé Svíci, vidím Zdroj - Duši*

Duši vycházející z Boha, a jen na chvilku zahalenou do role - kroje, kterým mi ukazuje

jak pestrý repertoár Bůh pro nás má., aby nás probudil, osvítil :)

Ať už  ona Svíce přichází v jakékoli podobě, 

mě hlavně přišla posvítit na Cestu, abych viděla.

To co vidím, co si z toho odnáším jako obraz, je můj vlastní výklad.

Ta svíce mi vstoupila do cesty pro jeden jediný důvod

abych viděla, že je Víc *

že i já jsem víc...

že jsem, která Jsem *

*

Děkuji za Světlo Vánoc 2016*