Vejít úzkou bránou...

Docela dobře to vystihuje jeden vtip – o človíčkovi, který po smrti stojí u nebeské brány a dozvídá se, že ke vpuštění potřebuje získat „sto bodů“. A tak začne vypočítávat, co všechno za života dělal: „Byl jsem v kostele každou neděli.“ „Výborně, 1 bod,“ slyší odpověď. „Jenom jeden? Taky jsem dával pravidelně ošacení na charitu.“ „Skvělé, další bod.“ „Zase jen jeden? Pak jsem odjel do Afriky a pomáhal tam hladovějícím lidem.“ „Paráda, 2 body.“ „Jen dva? A co to, jak jsem navštěvoval nemocné, jak jsem nechal vybudovat dětské hřiště, jak jsem složil písně k Boží chvále, jak jsem přispíval na náš sbor?“ „Máš pochvalu, dohromady dva a půl bodu.“ „Cože? Takhle se do nebe dostanu jenom z Boží milosti!“ „Whaw! Sto bodů. Pojď dál.“ ....Právě v tomto smyslu, tímto způsobem je „vchod do života“ úzký! To proto, že spočívá výhradně na Boží milosti, na nezasloužené Boží přízni, která vylučuje lidskou pýchu a lidské výkony tím, že dává život jako dar – kterémukoli hříšníku, s malými i velkými „škraloupy“ ve svém životě. Ta brána k životu je založena na dokonalosti nikoli naší, ale jednoho jediného člověka, Ježíše Krista.„Já jsem dveře,“ říká. „Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ (Jan 10:9) Ve spojení s Ježíšem, a nikým jiným!, jsme zachráněni a nalézáme skutečný, naplněný život – Jeho život, život čerpající z Boha, život zaměřený na druhé a konající s láskou v jejich prospěch. Cesta do života je těsná z obou stran – ne abychom na sebe nabalovali víc a víc svých zásluh a „bodů“, ale spíše abychom postupně odkládali a zbavovali se toho, co je z nás a podle nás, tak jak Ježíš se vším, co je On, přebírá vládu v našem životě a vede do prostorné "zahrady ŽIVOTA"... více na:  www.luterani.cz/