Velká sousta*

Tenhle postoj taky znám, i já sedávala sklesle na úpatí hory starostí, jen proto, že neuváženě na svá bedra naložila víc než unesu:)) 

,

Proto schody jako výzva na mém blogu často figurují :))  a nejen na blogu - například tyhle v naší kaskádovité zahradě mám vyšlápnuté snad milionkrát, a to, že, je beru po třech i více, má za následek se jim občas obloukem vyhnout  :) 

Zato když opustím svou "destinaci"  vidím schody zcela jinak.  Majestátní schodiště na Zámku Jemniště mě přímo fascinuje, láká k poklidnému rozvážnému výstupu, tak málo stačí... dovolit si jiný úhel pohledu :)

A co teprve kamené schody od Víly Jas z Řecka. Sluncem opálené kvádry už něco pamatují, sálá z nich svědectví  mysteriozních zastaveních.

Pakliže už vím jak dobrovolně "zvolnit", schodiště mě nedostane :)  Začne se mi ale podbízet, řešit schody za druhé.  V dobré víře zápalu andělské pomoci časem zjišťuji, že ani tohle fyzicky nezvládnu a ani se to po mě nechce. Jak osvobozující po Prozření v Božství si dovolit  "Jen Být"  sledovat jak místa bezmoci zaplaví Světlo a Láska* 

Krásný den moje milé Víly

s Láskou El*