Vhled**

 při pohledu na kapky deště stékajících z větviček pučící břízy

mě znovu uchvátilo....že někdy se nám stane, 

že o něčem slovy mluvit nelze, 

a vyřešit tady ve 3D realitě prostě taky nejde, 

a je to v pohodě..., ono je to odjinud...

*

"Našemu jazyku lze rozumět srdcem, ne ušima. 

Mluvíme o všem, co vidíme ze svého místa, 

protože jsme tichými pozorovateli Země.... " 

souzním s ukázkou z knihy: Třináct klanových matek – Jamie Sams

*

Díky, že nejsem sama, kdo to takhle vnímá.

Děkuji vám víly moje milé:)