Za obzorem...

To všechno kolem,  NĚKDO,  už dávno před námi vymyslel, stvořil....

A pokud je to tak, jako že je,

nemá velký smysl, si s tím hlavu lámat, ale vše s vděkem přijímat, 

tak jak leží nebo běží a třeba se i koulí :)).

Někdy se ale přece jen zaháčkuju,  narazím na své ne-odpuštění, a tak snad právě proto, teď odpouštím, všem a všemu, o čem jsem si myslela, že mi kdysi něco vyvedlo nebo ublížilo - zatímco ´ono´ za to vůbec nemohlo. Ale vše se odehrávalo v mé hlavě .)) Nyní cítím, jak všemu děkuji, a prosím o odpuštění, protože právě ona situace na sebe vzala tuto roli a ukázala riziko, jaké vzniká, když třeba jen jednomu člověku neodpustíme, jak si uzavíráme srdeční ventil, a Láska, která nás doposud zahrnovala, nemůže proudit. Jsme to my, kdo se odstřihne. Od momentu, kdy jsem vědomě odpustila všem a všemu, se cítím lehčeji, jako bych odložila těžký skafandr, a vystavila se zas slunečním paprskům .)

Dokonce se změnilo i moje gravitační ukotvení, více v srdci než v hlavě, 

přesto nohama na zemi. 

***

Někdy je dobré si  pomoc takovou hříčkou, 

svého pomyslného "trenažéra"si představit, 

jako miminko, bezmocné malé mláďátko, protože každý jím byl, 

a v tom  momentě, zjihne naše sebevětší ego, a uvědomí si tu marnost plýtvání energií

na všechno ostatní, 

vždyť co jediné je třeba tady poznat :

 * Lásku s Láskou v Lásce*

taková je Pravda*